4 C 347/2021-25 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno]. Uvedla, že na smluvní pokutu jí vznikl nárok ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 1. 6. 2020. Žalovaný byl povinen po ukončení smlouvy uvedené zařízení vrátit žalobkyni. Tuto povinnost však porušil, pročež mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu. Žalovaný se k věci ani přes výzvu nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Ze smlouvy [číslo] ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný přijímal od žalobkyně služby elektronických komunikací a pronajal si od ní technické zařízení. Pro případ, že žalovaný nevrátí žalobkyni po ukončení poskytování služby technické zařízení, zavázal se žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V posuzovaném případě se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 5 000 Kč v případě, že nevrátí pronajaté technické zařízení po skončení poskytování služby. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, taková situace skutečně nastala. Soud proto žalobkyni vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti dluhu až do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.