4 C 413/2022-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že ode dne 23. 5. 2022 není vlastníkem [značka automobilu] [anonymizováno], rok výroby [rok], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) a dále se domáhá určení, že žalovaný byl ke dni 23. 5. 2022 vlastníkem vozidla [anonymizována dvě slova]. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 23. 5. 2022 spolu účastnící řízení uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej [značka automobilu] za cenu 9 000 Kč. Žalovaný bezprostředně po podpisu smlouvy převzal automobil a veškeré doklady týkající se vozidla. Žalovaný měl dle kupní smlouvy zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel, a to na svůj náklad. Žalovaný tuto svoji povinnost však nesplnil. Žalobce se pokusil několikrát žalovaného kontaktovat za účelem součinnosti k provedení změny zápisu o provozovateli v registr vozidel. Žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“). 3. Z kupní smlouvy ze dne 23. 5. 2022 soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi účastníky řízení. Předmětem kupní smlouvy je koupě [značka automobilu]. Automobil byl prodán za cenu 9 000 Kč. Z článku V. předmětné smlouvy soud zjistil, že se prodávající, resp. žalobce zavázal při podpisu kupní smlouvy předat kupujícímu, resp. žalovanému velký technický průkaz a malý technický průkaz od vozidla a dále se zavázal odevzdat 1 ks klíčů od vozidla. Především pak podle článku IV. předmětné kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel, a to na svůj náklad. Žalobce mu za tímto účelem v kupní smlouvě udělil plnou moc. 4. Z výzvy k úhradě příspěvků do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 19. 9. 2022 soud zjistil, že vozidlo [anonymizována dvě slova] nebylo v období od 25. 5. 2022 do 27. 7. 2022 pojištěno v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Za vlastníka a provozovatele je zde označen žalobce. 5. Z rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno 6 slov] ze dne 1. 11. 2022, [číslo jednací] [číslo] soud zjistil, že předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova] bylo vyřazeno z provozu. Důvodem vyřazení automobilu z provozu je skutečnost, že dne 24. 5. 2022 zaniklo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována dvě slova] a ve lhůtě 14 dnů od zániku pojištění nebyla uzavřená nová pojistná smlouva k předmětnému vozidlu. Žalobce byl v rozhodnutí označen jako vlastník a provozovatel vozidla. 6. Na základě uvedených listin má soud za prokázané následující: Žalobce spolu se žalovaným uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě vozidla [anonymizována dvě slova]. Žalobce na základě smlouvy předal žalovanému potřebné dokumenty a klíče od vozidla, žalovaný za to zaplatil kupní cenu. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Soud má za to, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, což soud dovozuje z rozhodnutí [stát. instituce] ve spojení s výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu, kde byl žalobce uveden jako provozovatel a vlastník [značka automobilu]. 7. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Podle ustanoví § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 9. Soud se musel nejprve zabývat otázkou, zda je zde naléhavý právní zájem na určení toho, zda tu právo je či není dle § 80 o. s. ř. Soud při svém rozhodování vyšel zejména z ustálené judikatury, a to konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 který uvádí, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, když bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla (dále také srov. 33 Cdo 3329/2021 nebo Pl. ÚS 114/20). Soud tak dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastníka vozidla, neboť bez něj nelze v situaci, kdy žalobce nedisponuje potřebnými doklady a dokumenty (ty jsou uvedeny v § 8 a §8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích-jedná se např. o zelenou kartu nebo osvědčení o registraci vozidla) dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel, kdy určovací rozsudek je dostatečným podkladem pro vymazání osoby, která není vlastníkem vozidla viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33. 10. Soud se dále zabýval otázkou převodu vlastnického práva k [značka automobilu]. Soud vychází z § 1099 o. z., který stanoví, že okamžik převodu vlastnického práva nastává u věci jednotlivě určené v momentě účinnosti smlouvy, pokud není ujednáno jinak nebo pokud něco jiného nestanoví zákon. Automobil [anonymizována dvě slova] je věc jednotlivě určená, lze ho jednoznačně identifikovat (např. pomocí VIN) tak, aby nedošlo k záměně s jiným automobilem. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by si strany mezi sebou sjednaly odlišný moment převodu vlastnického práva a ani zákon v tomto případě nestanovuje odlišný moment převodu vlastnického práva. Soud tak vyšel z toho, že se uplatní obecně stanovený princip a má tak za to, že vlastnické právo k [značka automobilu] přešlo z žalobce na žalovaného k okamžiku účinnosti kupní smlouvy, tedy dnem 23. 5. 2022. 11. Soud tak z důvodu výše uvedených žalobě v celém rozsahu vyhověl. Jelikož se jedná o žalobu na určení vlastnického práva, musel se soud nejdříve zabývat tím, zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva. Vzhledem k judikatuře citované výše soud naléhavý právní zájem v uvedeném případě shledal a následně soud posoudil okamžik převodu vlastnického práva k [značka automobilu]. Soud vyšel z § 1099 o. z. kdy má za to, že v daném případě se uplatní zákonem stanovený moment převodu vlastnického práva, tedy převod smlouvu k okamžiku její účinnosti. Vlastnické právo k [značka automobilu] tak přešlo z žalobce na žalovaného dne 23. 5. 2022. Soud tedy určil, že žalobce není od 23. 5. 2022 vlastníkem [značka automobilu] a dále soud určil, že ke dni 23. 5. 2022 byl vlastníkem [značka automobilu] žalovaný. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobaci, jež byla v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11 309 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne 17. 5. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za jízdu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], k jednání soudu dne 17. 5. 2023 v trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 70 km, s průměrnou spotřebou paliva 4,7 litru motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně 44,10 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) v celkové výši 509 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.