8 C 32/2022-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaná dne [datum] nastoupila přepravu na lince provozované Dopravním podnikem [územní celek], a.s. (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“), čímž s tímto dopravním podnikem uzavřela smlouvu o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila přepravu bez platného jízdního dokladu, proto jí bylo předepsáno neuhrazené jízdné ve výši 10 Kč dle Tarifu jízdného a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku a zákona. Žalované byla zaslána výzva k úhradě, neuhradila však ničeho. Společnost Dopravní podnik [územní celek], a.s. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila. 3. Na základě obsahu spisu dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná dne [datum] cestovala autobusem linky [číslo] která je provozovaná právní předchůdkyní žalobkyně, a neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] přičemž osobní údaje žalované byly zjištěny z občanského průkazu. Splatnost závazku nastala [datum], jak vyplývá ze zápisu o kontrole. Podle smluvních podmínek a jízdního tarifu činí cena nepřestupní jízdenky 10 Kč a základní přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje na částku ve výši 1 500 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek z přepravní kontroly ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisem postupitele. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum], kterou byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 18a odst. 1, odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaná soudu neprokázala, že dlužnou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni uhradila, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí lhůty 15 kalendářních dnů k zaplacení od data sepsání zápisu o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne [datum], do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 6. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů a daně z přidané hodnoty její zástupkyně za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu, neboť tyto náklady nepovažoval soud za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud při své rozhodnutí vycházel z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 (publikovaném pod N 132/66 SbNU 61 a dostupném na [webová adresa]). Ústavní soud v předmětném rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že je povinností obecných soudů vždy zkoumat, zda požadované náklady řízení byly účastníkem vynaloženy účelně. Při tomto posouzení by měl být brán zřetel na účel civilního procesu, kterým je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto účelem nejsou případy, kdy se civilní řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení. Soud nijak nezpochybňuje právo účastníků řízení na projednání věci při ústním jednání; to však neznamená, že jim tím automaticky vzniká nárok na náhradu takto poskytnutý úkon právní služby. Žalobkyně uplatňuje formulářovými žalobami své nároky dlouhodobě a opakovaně, přičemž na základě ustálené praxe zdejšího soudu mohla v tomto konkrétním případě získat legitimní očekávání ohledně výsledku řízení. Žalovaná se ve věci nebránila, ani se nevyjádřila. V opačném případě by žalobkyně její stanovisko obdržela. Soud vyzval žalobkyni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, čímž dal dostatečně najevo předběžný názor ohledně doložení tvrzení předloženými důkazy. Žalobou je uplatňována bagatelní částka a i z celkového pohledu se jedná o skutkově i právně velmi jednoduché řízení. Soud v tomto konkrétním případě nabyl přesvědčení, že postup žalobkyně, která trvá na ústním projednání věci, je motivován pokusem o umělé navýšení nákladů řízení, což je nepřípustné.