20 C 116/2023-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti k 15. 3. 2023 vůči žalovanému. Uvedl, že je otcem žalovaného a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 9. 2015, č. j. 4 P 14/2011-116 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 14. 4. 2016, č. j. 54 Co 113/2016-165, mu byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 3 300 Kč měsíčně. Uvedl, že žalovaný již dovršil zletilosti a zřejmě již ukončil i studium, tudíž se již může živit sám. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že po maturitě pokračuje ve studiu na další škole v učňovském oboru, jelikož se chce dále rozvíjet a potřebuje k tomu„ další papír“. S návrhem žalobce nesouhlasí, neboť ten již dva roky výživné neplatí, avšak k jeho vymáhání nepřistoupil. Když žalobce nemá na zaplacení takto nízkého výživného, vymáhání zřejmě nemá cenu. Na závěr žalovaný dodal, že mu na výsledku nynějšího řízení nezáleží. 3. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je synem žalobce. Dále je nesporné, že žalobce má platit výživné ve výši 3 300 Kč měsíčně, a to podle rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 9. 2015, č. j. 4 P 14/2011-116 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 14. 4. 2016, č. j. 54 Co 113/2016-165. 4. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 5. Jelikož žalovaný s návrhem žalobce na zrušení povinnosti placení výživného nesouhlasil, provedl soud dokazování ohledně změny poměrů na straně žalovaného. Z provedeného důkazu potvrzením o studiu soud zjistil, že žalovaný se po ukončení předchozího středoškolského studia zapsal ke studiu dalšího oboru středoškolské úrovně. Z tvrzení žalovaného pak vyplývá, že by se mělo jednat o zvyšování si kvalifikace, studium je však ochoten předčasně ukončit, pokud nalezne práci. 6. Soud jednání žalovaného hodnotí tak, že se žalovaný o vlastní vůli již jako dospělý člověk rozhodl po maturitě nastoupit nikoli do zaměstnání a rovněž nepokračovat v dalším studiu navazujícím na jeho dosavadní obor. Soud nemá nic proti rozšiřování si obzorů i v jiných oblastech vědění, avšak toto nemůže jít k tíži okolí žalovaného. Žalobce může legitimně očekávat, že jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému skončí dosažením jeho objektivní schopnosti se sám živit. Tato schopnost objektivně nastává ukončením soustavné přípravy na výkon budoucího povolání. Žalovaný svou volbou dalšího studia, kterou nijak konkrétně soudu nevysvětlil, přerušil znak soustavnosti v rámci své přípravy na výkon budoucího povolání a musí tudíž nést ten následek, že vůči vnějšímu světu demonstroval své rozhodnutí ukončení své závislosti na osobách vůči němu povinných výživou. 7. Soud tedy rozhodl tak, že vyhověl návrhu žalobce a zrušil jeho povinnost platit žalovanému výživné. Soud nicméně nevyhověl návrhu žalobce, aby se tak stalo s účinností od 15. 3. 2023. Z obsahu spisu nevyplynul žádný důvod pro toto datum a nařízeného jednání se žalobce nezúčastnil. Připravil se tak o možnost být v tomto rozsahu procesně poučen o povinnosti doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť to oba shodně navrhli.