20 C 129/2023-26 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se domáhal, aby z exekuce vedené proti povinné [právnická osoba], [IČO] (dále též„ povinná“), ve prospěch oprávněné [název žalované] (dále také jako„ žalovaná“ nebo„ oprávněná“), soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorským úřadem Přerov (dále též„ soudní exekutor“), který byl pověřen usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2022, č. j. 104 C 16/2022, byly vyloučeny movité věci sepsané pod následujícími položkami v protokolu o soupisu movitých věcí povinné ze dne 31. 1. 2022: -) Volkswagen Crafter, bílý, WV1ZZZ2EZF6003654, [registrační značka]. Návrh žalobce odůvodnil tím, že předmětné věci jsou v jeho vlastnictví, nikoli ve vlastnictví povinné. Žalobce dne 10. 10. 2022 uzavřel s povinnou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl povinné částku 400 000 Kč. Povinná se zavázala uhradit závazek do 9. 1. 2023. V případě prodlení povinné byl sjednán převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalobce. Jelikož povinná neuhradila ani jednu splátku dluhu, tak dne 11. 1. 2023 byla uzavřena kupní smlouva a vozidlo bylo převedeno do vlastnictví žalobce. Žalobce požádal soudního exekutora o vyškrtnutí věcí ze soupisu, ale soudní exekutor návrh na vyškrtnutí ze soupisu usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. 203 Ex 31245/22-23, zamítnul. Vozidlo bylo stále evidováno ve vlastnictví [právnická osoba] s.r.o. (poskytovatel leasingu) a povinný byl evidován jako provozovatel. Po doplacení leasingu bylo vozidlo dne 10. 1. 2023 převedeno na povinnou. Z důvodu nařízení exekuce nemohl být proveden přepis na žalobce. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť dle jejího názoru z listin předložených žalobcem nevyplývá, že by předmětné věci skutečně vlastnil. Listiny mají být účelově vytvořené za účelem krátit uspokojení žalované v rámci exekučního řízení. 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z osvědčení o registraci vozidla (část II.) soud zjistil, že jako vlastník vozidla Volkswagen, Crafter, bílý, WV1ZZZ2EZF6003654, [registrační značka] (dále jen vozidlo) je zapsána [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a jako provozovatel je zapsána povinná. 5. Z usnesení soudního exekutora ze dne 28. 2. 2023, č. j. 203 Ex 31245/22-23, soud zjistil, že žalobce se domáhal vyškrtnutí vozidla ze soupisu věcí, ale že jeho žádost byla zamítnuta. Z protokolu o soupisu věcí dne 31. 1. 2023 č. j. 203 Ex 31245/22-19, soud zjistil, že předmětem soupisu je pouze výše uvedené vozidlo. Z kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem (kupující) a povinnou (prodávající). Předmětem koupě je výše specifikované vozidlo. Kupní cena je sjednána ve výši 400 000 Kč a byla zaplacena zápočtem podle smlouvy o finanční zápůjčce ze dne 10. 10. 2022. Ze smlouvy o finanční zápůjčce a uznání závazku ze dne 10. 10. 2022 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem (zapůjčitel) a povinnou (vydlužitel), žalobce poskytl povinné dne 4. 10. 2022 částku 150 000 Kč, dne 5. 10. 2022 částku 100 000 Kč, dne 6. 10. 2022 částku 50 000 Kč, dne 10. 10. 2022 částku 100 000 Kč. Povinná uznala dluh ve výši 400 000 Kč a zavázala se jej vrátit čtyřmi splátkami po 100 000 Kč dne 30. 12. 2022 3. 1. 2023, 5. 1. 2023 a 9. 1. 2023. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení povinná převede vlastnické právo k vozidlu na žalobce, a to za cenu 400 000 Kč, přičemž s ním uzavře kupní smlouvu nejpozději do 11. 1. 2023. 6. Hodnocením výše provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce je skutečně vlastníkem předmětného vozidla. 7. Podle § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle § 1012 věta první o. z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. 8. Podle § 2079 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá předmět koupě a kupující se zavazuje za něj zaplatit kupní cenu. Podle § 2085 o.z. se jako koupě movité věci posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc. Podle § [číslo] je povinností kupujícího převzetí věci a zaplacení kupní ceny. 9. Podle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 10. Citované ustanovení tak upravuje institut vylučovací žaloby, jehož smyslem je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen nařízením exekuce, taková práva, která nepřipouštějí, aby nařízená exekuce byla provedena a aby tento majetek byl zdrojem uspokojení oprávněného. Právem, jež nepřipouští výkon rozhodnutí, je především právo vlastnické (§ 265 – 267b. Provedení výkonu rozhodnutí. In: [příjmení], [jméno] aj. Občanský soudní řád, 4. část: Soudcovský komentář. [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dostupné v Systému ASPI). Vylučovací žaloba je tedy právní prostředek, jímž se osoba může bránit proti neoprávněnému zásahu do svého majetkového práva. Výkonem rozhodnutí je totiž možné postihnout pouze věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležející povinnému. 11. Soud se rovněž zabýval námitkou žalovaného, že mezi žalobcem a povinným byla sjednána fiduciární smlouva a že je tedy k jejímu uzavření nutné fyzické převzetí věci, ke kterému nedošlo. Mezi žalobcem a povinným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce zapůjčil peněžité prostředky povinnému. Byla rovněž uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo nastavení řešení pro případ selhání primárního obchodního vztahu a nakonec byla uzavřena i vlastní kupní smlouva, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva a k jejíž platnosti se fyzické předání věci nevyžaduje. 12. Soud má za prokázané, že žalobce ve vztahu k předmětnému vozidlu je aktivně legitimován a že mu k této věci svědčí právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky žalované za povinnou. Soud proto žalobě vyhověl a předmětnou movitou věc z exekuce vyloučil. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce nesl podstatnou měrou vinu na vzniku řízení. Žalobce při vstupu do obchodního vztahu s povinným nedbal dostatečné míry opatrnosti a listiny neopatřil úředně ověřeným podpisem, a to ani svým. Pokud by takto žalobce postupoval, nevyvstaly by v exekučním řízení potíže s domnělou antedatací listin a nemuselo by dojít k zahájení soudního řízení.