20 C 2/2023-58 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 088 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo žalovaného provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaný byl v době od 14. 8. 2021 do 4. 10. 2021 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], přičemž v této době nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala dne 10. 1. 2022 dopisem žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů za uvedené nepojištěné období včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 19 088 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 25. 1. 2022. Soud dospěl k závěru, že žalovaný v rozporu s § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), provozoval vozidlo na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění za újmu způsobenou provozem vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 citovaného zákona tak žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku, jehož výše se podle § 4 odst. 3 téhož zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována povinnost podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Současně podle § 4 odst. 4 téhož zákona žalobkyni náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši stanovené v § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl tudíž povinen uhradit žalobkyni příspěvek odpovídající součinu počtu 52 nepojištěných dní a denní sazby ve výši 93 Kč a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč; celkem tak dluh žalovaného činí částku 19 088 Kč. Podáním ze dne 22. 2. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, neboť žalovaný dne 19. 2. 2023 na svůj dluh uhradil částku 21 010 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu dluhu ve výši 19 088 Kč, na zákonný úrok prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 836 Kč od 27. 3. 2022 do 19. 2. 2023 kapitalizovaný částkou 514 Kč, na zákonný úrok prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 836 Kč od 27. 3. 2022 do 19. 2. 2023 kapitalizovaný částkou 514 Kč, na zákonný úrok prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 836 Kč od 27. 3. 2022 do 19. 2. 2023 kapitalizovaný částkou 514 Kč a na částečné umoření zákonného úroku prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 836 Kč od 27. 3. 2022 do 19. 2. 2023 úmor kapitalizovaný částkou 380 Kč. Podle § 96 odst. 1 a 2 platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela, a soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto v uvedeném rozsahu řízení zastavil. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by zbývající dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v rozsahu po učiněném částečném zpětvzetí žaloby vyhověl společně se zůstatkem úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo po uplynutí třicetidenní lhůty k plnění uvedené ve výzvě podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 088 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.