20 C 236/2022-95 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 26 376,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 023,41 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 88 % ročně z částky 9 023,41 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 691,24 Kč, kterým bylo kapitalizováno prodlení žalovaného s jednotlivými splátkami do zesplatnění úvěru, to vše z titulu poskytnutého a načerpaného spotřebitelského úvěru ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 2. 2020, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] Financial. Nárok za žalovaným byl na žalobkyni postoupen smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 28. 1. 2022, která nabyla účinnosti datem úplaty ke dni 1. 2. 2022. 2. Žalobkyně vzala následně svou žalobu částečně zpět podáním ze dne 3. 2. 2023, a to v rozsahu smluvního úroku ve výši 76,25 % ročně z částky 9 023,41 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a dále co do poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 953,35 Kč. 3. Návrhu žalobkyně na částečné zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 o. s. ř. soud vyhověl a řízení v příslušeném rozsahu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 4. Žalovaný se k podané žalobě ani k jejímu částečnému zpětvzetí nevyjádřil. 5. Soud ve věci provedl k důkazu výplatní pásku žalovaného za měsíc říjen 2019, zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ke smlouvě [číslo] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 2. 2020 a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2023. Dále soud k důkazu provedl důkaz výpisem z bankovního a nebankovního registru klientských informací a smlouvou o nájmu bytu ze dne 28. 11. 2018. 6. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. 7. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 10. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a ten se tuto částku zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit společně s poplatky ve výši 12 321 Kč v 78 týdenních splátkách po 287 Kč. Žalovaný nicméně na svůj uhradil pouze částku ve výši 1 200 Kč. 8. Právní předchůdce žalobkyně řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, když výplatní páskou ověřil příjem žalovaného ve výši 17 112 Kč a nahlédnutím do úvěrových registrů nezjistil žádné další závazky žalovaného, přičemž jediným významným výdajem žalovaného bylo nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Soudem nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobce zanedbal svou povinnost řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 9. Podle § 577 občanského zákoníku platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 10. Soud má za to, že poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12 321 Kč, byl sjednán v nepřiměřené výši a bylo by tedy namístě jeho výši moderovat. Tomuto kroku soudu nicméně předcházelo částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní, která tak nakonec požadovala za administrativní úkony pouze částku 1 500 Kč, kterou již soud vyhodnotil jako nevymykající se běžným tržním podmínkám. 11. Podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. 12. V dané věci požadovala žalobkyně zaplacení částky ve výši 900 Kč, která měla být tvořena sankčními poplatky dle smluvního ujednání v článku„ Postup při prodlení zákazníka“, přičemž se mělo jednat o poplatky za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek právního předchůdce žalobkyně a o poplatky za upomínky. Jelikož žalobkyně ani k výzvě soudu netvrdila, že se jednalo o účelně vynaložené náklady, posoudil soud tuto částku jako součást smluvní pokuty. 13. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru přitom platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 14. Jelikož součástí jistiny žalobou uplatněné pohledávky byla i smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč, vyplývá z těchto skutečností, že aplikovaná smluvní pokuta ve skutečnosti činí částku ve výši 5 900 Kč. Z toho důvodu soudu nezbylo, než žalobu v rozsahu částky 900 Kč zamítnout. 15. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v ostatním rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť poměr jejich úspěšnosti činil 52: 48.