20 C 301/2022-74 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 18 581 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého z poskytnutého a načerpaného úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 1. 2022, kterou se žalovaným uzavřela dne 3. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V řízení byly k důkazu provedeny: a. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou mezi sebou uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 3. 1. 2022 Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, jakožto jednorázový a neúčelový úvěr na bankovní účet žalovaného, splatný za 28 dní, za poplatek ve výši 4 649 Kč nebo ve výši 3 719 Kč při splnění podmínek uplatnění slevového kódu. b. Výpis z registru platebních informací ze dne 3. 1. 2022, z něhož vyplývá, že žalovaný měl k rozhodnému dni 1 aktivní úvěr a 15 úvěrů skončených, vše bez závazků, které by byly po splatnosti. c. Výplatní pásky žalovaného z období září, říjen a listopad 2021, z nichž vyplývá průměrný čistý příjem žalovaného v částce 27 154 Kč, což je v souladu s tím, jakou částku vzala za rozhodnou žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. d. Kopie občanského průkazu žalovaného společně s fotografií žalovaného, který tímto způsobem ověřil svou totožnost. e. Předžalobní výzva ze dne 20. 7. 2022, kterou zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu s výstrahou, že může dojít k podání žaloby. f. Potvrzení o provedení platby ve výši 12 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] se zprávou pro příjemce, že se jedná o výplatu úvěru podle smlouvy [číslo]. g. Vyhodnocení úvěruschopnosti ze dne 3. 1. 2022, z něhož vyplývá, že žalovaný je schopen úvěr splácet a že požadovaná výše úvěru 20 000 Kč byla žalobkyní snížena na 12 000 Kč. 4. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti a na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci: Z tvrzení účastníků a z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný si požádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, načež žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle výsledku ověření nabídla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný jej akceptoval. Dne 3. 1. 2022 spolu účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, jakožto jednorázový a neúčelový úvěr na bankovní účet žalovaného, splatný za 28 dní, za poplatek ve výši 4 649 Kč nebo ve výši 3 719 Kč při splnění podmínek uplatnění slevového kódu. Žalovaný úvěr včas nesplatil, byl následně vyzván k dodatečnému splnění a upozorněn na možný následek, kterým je zahájení soudního řízení. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Mezi účastníky tedy došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud posoudil smlouvu jako platnou, neboť z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně věnovala posouzení úvěruschopnosti žalovaného náležitou péči, o čemž svědčí i to, že se výsledky posouzení promítly do celkové výše poskytnutého úvěru žalovanému. Soud rovněž shledal, že způsob podepsání smlouvy žalovaným je v pořádku, neboť v průběhu řízení nevyšly najevo žádné pochybnosti o identitě a vůli jednajících osob. 10. Soud má jedinou výhradu, a to ke slevě z poplatku za úvěr. Bez dalších tvrzení musel soud vycházet z toho, že sleva z poplatku je aplikovatelná právě v případě, že se žalovaný nedostane do prodlení s plněním svých závazků vůči žalobkyni. V takovém případě se nicméně nejedná o nic jiného než o smluvní pokutu, neboť bez ohledu na to, jakými slovy je toto ve smlouvě popsáno, jde o peněžitou sankci za porušení smluvní povinnosti. 11. Soud tedy žalované přiznal částku ve výši 18 581 Kč ve složení: 12 000 Kč jistina pohledávky, 3 719 Kč poplatek za poskytnutí úvěru (cena úvěru, fixní úrok), 1 932 Kč smluvní pokuta závislá na trvání prodlení žalovaného a 930 Kč smluvní pokuta jednorázová při vlastním vzniku prodlení. Z limitu smluvní pokuty podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru tedy bylo v tomto řízení vyčerpáno celkem 2 862 Kč. 12. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 581 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.