4 C 345/2022-43 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 665 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku za doby, po které byla tři různá vozidla žalovaného provozována bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. 3. Soud na základně listin založených ve spise zjistil, že žalovaný byl v době od 15. 11. 2020 do 20. 3. 2021 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] (dále jen„ první nepojištěné období“), v době od 22. 11. 2020 do 28. 2. 2021 byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] (dále jen„ druhé nepojištěné období“). Dále soud zjistil, že žalovaný byl v době od 1. 2. 2021 do 31. 5. 2021 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] (dále jen„ třetí nepojištěné období“), v době od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021 byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] (dále jen„ čtvrté nepojištěné období“). Ve všech výše uvedených obdobích nebylo k jednotlivým vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala dne 15. 11. 2021, 22. 11. 2021, 6. 1. 2022 a 27. 1. 2022 dopisy žalovaného k úhradě zákonných příspěvků nepojištěných vozidel do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů za uvedená nepojištěná období včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za jedno nepojištěné období ve lhůtě 60 dnů od doručení jednotlivé výzvy. Výzvy byly žalovanému doručeny dne 30. 11. 2021, 7. 12. 2022, 21. 1. 2022 a 11. 2. 2022. 4. Soud dospěl k závěru, že žalovaný v rozporu s § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), provozoval vozidla na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednána pojištění za újmu způsobenou provozem vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 citovaného zákona tak žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku, jehož výše se podle § 4 odst. 3 téhož zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována povinnost podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Současně podle § 4 odst. 4 téhož zákona žalobkyni náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši stanovené v § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl tudíž povinen za první nepojištěné období uhradit žalobkyni příspěvek odpovídající součinu počtu 126 nepojištěných dní a denní sazby ve výši 35 Kč, za druhé nepojištěné období příspěvek odpovídající součinu počtu 99 nepojištěných dní a denní sazby ve výši 65 Kč, za třetí nepojištěné období příspěvek odpovídající součinu počtu 120 nepojištěných dní a denní sazby ve výši 47 Kč, za čtvrté nepojištěné období příspěvek odpovídající součinu počtu 92 nepojištěných dní a denní sazby ve výši 65 Kč a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 1 200 Kč; celkem tak dluh žalovaného činí částku 23 665 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo po uplynutí šedesátidenní lhůty k plnění uvedené v jednotlivých výzvách podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 399 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 947 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 665 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.