4 C 425/2022-51 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k vydání movité věci – měřícího zařízení (plynoměru) specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, který je majetkem žalobkyně jakožto provozovatele distribuční soustavy, umístěného v souvislosti s realizovaným odběrem zemního plynu v nemovitosti žalovaného. Měřící zařízení se žalobkyně v souvislosti s neoprávněným odběrem zemního plynu v odběrném místě EIC [číslo] na adrese [adresa žalovaného], pokusila neúspěšně demontovat, avšak žalovaný neumožnil žalobkyni provést demontáž předmětného zařízení ani poté, co mu byla zaslána výzva. Demontáž zařízení je technickým prostředkem, jak zamezit probíhajícímu neoprávněnému odběru plynu v místě spotřeby poté, co byla ukončena platnost smlouvy o sdružených službách dodávky plynu třetím subjektem, odlišným od žalobkyně, a to společností [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z žádosti o ukončení distribuce plynu ze dne 13. 5. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] požádala žalobkyni o ukončení distribuce plynu do odběrného místa EIC [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Z listiny označené jako Odpojení dodávky pro neplacení soud zjistil, že žalobkyně provedla dva pokusy o odpojení dodávky plynu do odběrného místa žalovaného na uvedené adrese, oba pokusy byly neúspěšné z důvodu nepřítomnosti žalovaného. Z oznámení o neoprávněném odběru plynu soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že obchodník s plynem požádal žalobkyni coby provozovatele distribuční soustavy o ukončení dodávky plynu pro odběrné místo na uvedené adrese, a že dojde k demontáži plynoměru. Z listiny označené jako Demontáž – měřený neoprávněný odběr soud zjistil, že v místě spotřeby na uvedené adrese, byl proveden pokus o demontáž měřidla; tento pokus byl neúspěšný z důvodu nepřítomnosti žalovaného. Žalovanému byla na místě ponechána výzva k poskytnutí součinnosti při demontáži plynoměru. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k součinnosti při demontáži plynoměru, a to nejpozději do 7 dnů ode dne zaslání výzvy. 4. Z předložených listin soud dospěl k závěru, že v nemovitosti žalovaného je umístěno měřící zařízení – plynoměr, které je ve vlastnictví žalobkyně. Na základě žádosti dodavatele plynu se žalobkyně neúspěšně pokusila o ukončení odběru plynu v odběrném místě žalovaného na uvedené adrese, a o demontáž plynoměru. Žalovaný však přes výzvy neposkytl součinnost a předmětný plynoměr nevydal. 5. Podle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 6. Podle ustanovení § 71 odst. 6 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. 7. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný porušil svou povinnost vydat předmětný plynoměr žalobkyni, která je jeho vlastníkem, když neposkytl součinnost pro demontáž tohoto zařízení. Žalovaný v řízení netvrdil, že plynoměr žalobkyni vrátil nebo že umožnil jeho demontáž. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen žalobkyni vydat zadržovaný plynoměr specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve spojení s § 9 odst. 1 a. t. z tarifní hodnoty 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.