20 C 452/2023-107 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2101 995,01 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 31. 8. 2021 smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 106 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,5 % ročně uhradit žalobkyni v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 546 Kč splatných vždy 25. dne daného měsíce počínaje dnem 25. 9. 2021. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto dopisem ze dne 17. 4. 2023 k témuž dni zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr ve výši 116 494,44 Kč. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani po zaslání výzvy před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně jako osoba k tomu oprávněná uzavřela dne 31. 8. 2021 prostřednictvím zprostředkovatele s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 106 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, když posoudila příjmy a výdaje uvedené žalovanou v čestném prohlášení a prověřila je doloženými listinami. Žalobkyně současně vyhledala, že za žalovanou není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Žalovaný se zavázal celkovou částku 106 000 Kč uhradit žalobkyni v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 546 Kč splatných vždy do 20. dne následujícího měsíce počínaje dnem 25. 9. 2021. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, a to ani k upomínkám žalobkyně. Žalobkyni proto vzniklo v souladu se smluvním ujednáním právo požadovat okamžité zesplatnění celého dosud neuhrazeného úvěru, ke kterému došlo s účinností ke dni 17. 4. 2023. Úvěr byl zesplatněn v celkové výši 116 494,44 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 21 105 Kč a dlužných splátek ve výši 3 150 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 300 Kč za tři písemné upomínky a smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč za prodlení s úhradou třech splátek do dne zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po zesplatnění úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat rovněž smluvní pokutu ode dne zesplatnění úvěru do dne podání žaloby ve výši 1 018 Kč z neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek. Žalovaná dlužné částky žalobkyni neuhradila ani k předžalobní upomínce.5. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2048 o.z. ujednaní-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Žalobkyně prokázala, že splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když jako věřitel v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši, a to na účet žalované. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalovanou částku uhradila, nebo že by nárok na žalovanou částku jiným způsobem zanikl. Z těchto důvodů soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 101 995,01 Kč. Jelikož byla žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité částky, tak soud žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 101 995,01 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení.8. Soud přiznal žalobkyni i nárok na smluvní úrok, ale ten upravil podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak má nárok na úrok ve výši 19,5 % ročně v rámci jí kapitalizovaného úroku a dále na úrok ve výši 15 % ročně z částky 98 493,49 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení. Soud tak zamítl žalobu v části úroku ve výši 4,5 % ročně z částky 98 493,49 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 469,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 995,01 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 590 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 330 Kč ve výši 4 059,30 Kč.