21 C 490/2023-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 437,72 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 13 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a s poplatky za zvolené služby. Tyto poplatky představuje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši 87 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky převodem na účet dne 14. 11. 2022 v celkové částce 13 000 Kč. Podle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr splatit jednorázově do 14. 12. 2022. Žalovaný požádal sedmkrát o odklad splatnosti úvěru celkem o 63 dní, splatnost úvěru tedy nastala 15. 2. 2023. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet získáním informací od žalovaného, což bylo ověřeno zejména lustrací v databázi ISIR, CEE, NRKI, BRKI, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, politicky aktivních osob či výpisem z katastrálního rejstříku a náhledem na bankovní účet. Ohledně přesného popisu způsobu ověřování schopnosti splácet odkázala žalobkyně na metodiku posuzování. Žalobkyně vycházela také z předložených výpisů z účtů. Na základě podané žaloby tak žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 762 Kč (sestávající z jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatku za službu „presto“ ve výši 165 Kč a poplatku za informační servis ve výši 87 Kč) s úrokem z prodlení. Společně s tím požadovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 675,72 Kč za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou.2. Žalovaný k podané žalobě uvedl toliko to, že se předmětný dluh pokusí co nejdříve uhradit.3. Žalobkyně i žalovaný se z nařízeného jednání omluvili, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně je v tomto dokumentu označena jako „věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, jako „dlužník“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že poskytne dlužníkovi úvěr až do výše 13 000 Kč, a závazek dlužníka splatit tento úvěr do 14. 12. 2022 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši dle sazebníku a poplatky za volitelné služby („presto“ a informační SMS). Součástí smlouvy je také popis základních vlastností spotřebitelského úvěru a náklady spotřebitelského úvěru, mezi nimiž je uvedena také povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny v případě prodlení se splácením. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, . Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, jejichž prostřednictvím požádal o předmětný úvěr. Součástí je také souhlas se zpracováním osobních údajů. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Před místem pro podpisy je uveden následující: „Já, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , rodné číslo , Anonymizováno, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“ Ke smlouvě byla však doložena listina označená jako „BankID výpis“ a „autorizace ověření totožnosti“, z nichž vyplynulo, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP), a to právě dne , datum, .5. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně evidovala k pravidelným měsíčním výdajům na půjčky u žalovaného částku 8 000 Kč, na bydlení částku 10 000 Kč a jako ostatní zbytné výdaje částku 20 000 Kč. Výši ověřeného čistého měsíčního příjmu evidovala jako částku 103 324 Kč, přičemž disponibilní příjem činí 46 300 Kč. V domácnosti žalovaného jsou přitom celkem 4 lidé, z toho 2 s příjmem a 2 bez příjmu.6. Z dokumentu označeného jako „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně evidovala prostřednictvím bankovního výpisu příjmové transakce žalovaného. K tomu je připojen dokument obsahující obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 000 Kč na účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, .8. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 27. 2. 2024 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného.9. Z výzvy k úhradě ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně do tří dnů. Z připojeného podacího lístku je zřejmé, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 9. 2023.10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným dohodla na poskytnutí finančních prostředků v celkové výši 13 000 Kč, a to prostřednictvím webového rozhraní www., Anonymizováno, .cz. Totožnost žalovaného byla při komunikaci prostřednictvím webového rozhraní ověřena pomocí bankovní identity. Součástí dohody mezi žalobkyní a žalovaným byla také povinnost žalovaného zaplatit poplatek za sjednání úvěru, poplatek za službu „presto“ a poplatek za informační servis v celkové výši 3 762 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou každé splátky. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného prostřednictvím informací z doložených bankovních výpisů, které zaznamenávala do dokumentu „identifikované příjmy“. Příjmy žalovaného činily podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti celkem částku 103 324 Kč měsíčně. Žalobkyně zaslala dne 14. 11. 2022 na účet žalovaného částku 13 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě služné částky do tří dnů. Výzva byla odeslána v den jejího sepsání.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy).