4 C 153/2024-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenému soudu dne 4. 6. 2024 proti žalovanému domáhala zaplacení částky 45 000 Kč s úroky z prodlení z uvedené částky od 23. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 1. 2024 se společností , právnická osoba, Původní věřitelka uzavřela dne 2. 9. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, a poskytla mu částku 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 22. 8. 2020, což neučinil.2. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně a dále se proti žalobě bránil tím, že dluh zaplatil.3. V řízení bylo následujícími listinami prokázáno: Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena (Smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení). Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby (Předžalobní upomínka včetně podacího lístku). Žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce dne 20. 9. 2018 se společností , právnická osoba, , ve které se zavázal vrátit poskytnuté prostředky ve 24 měsíčních splátkách (Smlouva o spotřebitelském úvěru).4. Při posouzení nároku se soud nejprve zabýval námitkou promlčení. V tomto případě šlo o smluvní závazkový vztah, přičemž právo z něho vzniklé se podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) promlčí ve lhůtě 3 let. Promlčecí lhůta plyne podle § 619 odst. 1 o. z. od chvíle, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tj. v den následující po splatnosti, v daném případě se jednalo o den 24. 8. 2020. Promlčecí lhůta tedy uplynula 24. 8. 2023 (čtvrtek). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl však podán až dne 4. 6. 2024.5. Žalovaný tedy důvodně a v souladu s § 610 odst. 1 o. z. uplatnil námitku promlčení a dlužník nebyl podle § 609 o. z. povinen dluh splnit, neboť právo věřitele se stalo nevymahatelné a nadále existuje již jen jako tzv. naturální obligace. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítnul v celém rozsahu.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11 616 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení žalovaného advokátem a náleží mu náhrada odměny stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 000 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, obrana, účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč.