4 C 343/2023-51 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 51 191,60 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 9. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Dále uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy Žalovaný se ve smlouvách zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté zápůjčky ve 78ti týdenních splátkách společně s poplatkem ve výši 17 731 Kč (za každý úvěr), který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 088 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšíření doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč; dohodnutá úroková sazba činila v případě první smlouvy 23,28% ročně a v případě druhé smlouvy ve výši 23,19% ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil-do podání žaloby na svůj dluh plnil pouze z části. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 14. 12. 2022, s účinností od 16. 12. 2022 postoupila pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dopisem ze dne 16. 12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 17 731 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 088 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč, a to vše ve 78ti týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 9. 10. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 17 731 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 088 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč, a to vše ve 78ti týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.5. Ze zákaznických karet právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, že příjem žalovaného činí 18 330 Kč, žije sám a jeho běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti pracovní smlouva a potvrzení o příjmu.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě.7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 30 000 Kč, kterou si žalovaný převzal vždy v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s celkovým poplatkem ve výši 35 462 Kč (2x 17 731 Kč), který byl tvořen kapitalizovaným úrokem, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši a částkou za rozšíření doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení. Při uzavírání smluv o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka měla být k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využita pouze pracovní smlouva a potvrzení o příjmu. Ty však žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný uhradil na svůj dluh z uvedených smluv celkem částku 15 000 Kč.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se sp