4 C 427/2023-56 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 138 667,36 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 20. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 43 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Dále uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 2. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě ze dne 20. 5. 2020 zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 21 měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 51 909 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 41 456 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou 8 953 Kč za rozšířenou doplňkovou službou komfortního a flexibilního splácení; dohodnutá úroková sazba činila v případě první smlouvy 20,82% ročně. Žalovaný se ve smlouvě ze dne 2. 1. 2020 zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku v 18ti měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 34 083 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 17 500 Kč a částkou 16 583 Kč za zpracování úvěru, dohodnutá úroková sazba činila v případě druhé smlouvy výši 24,57 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil-do podání žaloby na svůj dluh plnil pouze z části. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 23 900 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 14. 12. 2022, s účinností od 16. 12. 2022 postoupila pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni.2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 20. 5. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 51 909 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 41 456 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou 8 953 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, to vše v 21 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 34 083 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 17 500 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 16 583 Kč, to vše v 18ti měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.4. Ze zákaznických karet právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Dále z nich bylo zjištěno, že příjem žalovaného v lednu i květnu 2020 činil 62 584 Kč. Tato částka je zároveň uvedena jako celkový příjem domácnosti. V obou případech žalovaný uvedl, že nemá žádné další výdaje na další splátky. Odhadované výdaje v obou případech uvedl žalovaný na částku 9 000 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla v obou případech možnost pracovní smlouva a daňové přiznání.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 78 000 Kč, kterou si žalovaný převzal vždy v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s celkovým poplatkem v celkové výši 89 992 Kč (51 909 + 38 083 Kč), který byl tvořen kapitalizovaným úrokem, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Při uzavírání smluv o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka měla být k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využita pouze pracovní smlouva a daňové přiznání. To však žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný uhradil na svůj dluh z uvedených smluv celkem částku 23 900 Kč.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968