4 C 142/2025-21 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 083,42 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO: , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 11. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnutý úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Strany si sjednaly řádný úrok ve výši 26,28 % jako pohyblivý, ode dne následujícího po zesplatnění ve výši 14,75 %. Strany si sjednaly možnost odstoupení od smlouvy v případě, kdy se dlužník dostane do prodlení. Žalobkyně vyzvala dne 25. 5. 2024 výzvou k plnění dlužníka k uhrazení dluhu, ten neuhradil ničeho. Dne 30. 6. 2024 tedy žalobkyně odstoupila od smlouvy a úvěr se toho dne stal splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 9. 2023, s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 11. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.3. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do částky 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla stanovena na 26,28 %. Součástí smlouvy byly i produktové podmínky pro revolvingový úvěr. V bodu 3.2 je uvedeno, že smlouva zanikne z důvodu, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce. Součástí smlouvy jsou i informace o žalovaném. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč. Celkové měsíční náklady na domácnost jsou ve výši 2500 Kč. Uvedl, že má již jeden finanční závazek v podobně jiné splátky úvěru ve výši 3 200 Kč měsíčně.4. Z výzvy ze dne 25. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9 000 Kč, který byl po splatnosti. Z výzvy ze dne 30. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy a celá dlužná částka ve výši 46 889 Kč se tak stala splatnou.5. Z transakční historie bylo zjištěno, že celková dlužná částka je 56 233,35 Kč, kdy zaplaceno bylo 20 402 Kč. Z výpisu z kartového účtu ke dni 30. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal 41 724 Kč, 4 564,58 Kč činil úrok, 600 Kč byla „cena“ a celková převedená pohledávka za žalovaným činila 46 888,85 Kč. Z výpisu z kartového účtu za období od 30. 11. 2023 do 31. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný dlužil částku 56 299,17 Kč, z níž vyčerpaný úvěr představoval částku 50 048,11 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 1. 11. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila žalovanému postoupení pohledávky.7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jehož základně žalovaný vyčerpal a nesplatil ke dni 30. 6. 2024, kdy žalobkyně prohlásila úvěr za splatný, částku ve výši 41 724,27 Kč, což je částka uvedená ve výpisu z kartového účtu. Tutéž částku jako nesplacenou jistinu žalobkyně uvedla v návrhu. Žalovaný měl dlužnou částku vrátit v měsíčních splátkách. Žalovaný se však s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně dle smluvních podmínek od smlouvy odstoupila a dlužná částka se stala splatnou. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-l