104 C 2/2026-28 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 37 060 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 1. 1. 2025 uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu na adrese , adresa, , a to na dobu neurčitou. Strany si sjednaly nájemné ve výši 6 500 Kč s měsíční splatností, žalovaná však zaplatila pouze nájemné za leden 2025. Žalobce předžalobní upomínkou vyzval žalovanou k úhradě dlužného nájemného nejpozději do 28. 7. 2025. Žalovaná v reakci na tuto upomínku zaplatila částku 5 000 Kč a s žalobcem uzavřela dohodu o skončení nájmu k 31. 7. 2025. Žalovaná dále písemně uznala svůj dluh a zavázala se žalobci zaplatit částku 39 060 Kč, kdy 34 000 Kč představovalo dlužné nájemné a 5 060 Kč jako náklady právního zastoupení žalobce v podobě sepsání předžalobní upomínky a dohody o skončení nájmu. V uznání dluhu se žalovaná zavázala dluh splácet v měsíčních splátkách a první splátka byla stanovena ke dni 20. 8. 2025. Splátky byly sjednány pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná však uhradila pouze částku 2 000 Kč dne 15. 10. 2025. Žalobce se tak domáhá nezaplacené dlužné částky 37 060 Kč, která se v důsledku ztráty výhody splátek stala splatnou dne 21. 8. 2025. K výzvě soudu žalobce doplnil, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z dokumentu označeného jako smlouva o nájmu domu ze dne 1. 1. 2025 soud zjistil, že předmětem nájmu byl byt č. , hodnota, o dispozici 1kk na adrese , adresa, . Žalobce se zavázal přenechat nemovitost žalované k užívání od 1. 1. 2025 na dobu neurčitou a nájemné bylo sjednáno ve výši 6 500 Kč. Splatnost nájemného byla určena vždy do 5. dne příslušeného kalendářního měsíce. Úhrada měla probíhat bankovním převodem na účet žalobce. Platby za služby se s jednotlivými poskytovateli těchto služeb zavázala obstarávat sama žalovaná.4. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemné za měsíce únor až červenec 2025 v celkové výši 39 000 Kč, a to nejpozději do 28. 7. 2025. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 3 110 Kč za jeden úkon právní služby včetně režijního paušálu. Žalovaná byla upozorněna na skutečnost, že smlouva o nájmu nadále trvá a její dluh se každý měsíc navyšuje.5. Z dohody o skončení nájmu ze dne 11. 8. 2025 soud zjistil, že žalobce s žalovanou se dohodli na ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 7. 2025 a z titulu dlužného nájemného žalovaná žalobci dluží 34 000 Kč, přičemž způsob vypořádání dluhu je řešen samostatným dokumentem (uznáním dluhu).6. Z uznání dluhu ze dne 24. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná svým podpisem výslovně podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uznala svůj dluh co do důvodu a výše 39 060 Kč vůči žalobci. Dlužná částka sestává z 34 000 Kč z titulu dlužného nájemného a 5 060 Kč z titulu nákladů právního zastoupení žalobce vzniklých v souvislosti s vymáháním dluhu a ukončením nájemní smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v osmi měsíčních splátkách, a to tak, že první splátka ve výši 5 060 Kč byla splatná dne 20. 8. 2025, druhá až sedmá splátka, každá ve výši 5 000 Kč, byly splatné vždy 20. den příslušného kalendářního měsíce od září 2025 do února 2026, a poslední, osmá splátka ve výši 4 000 Kč byla splatná dne 20. 3. 2026. Splátky byly sjednány pod ztrátou výhody splátek.7. Soud na základě listin obsažených ve spise zjistil následující skutkový stav. Žalobce s žalovanou uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě byl žalované přenechán k užívání byt a žalovaná se zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 6 500 Kč. Žalovaná uhradila pouze první nájemné, s úhradou dalších se dostala do prodlení a k předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobce ze dne 12. 7. 2025 uhradila částku 5 000 Kč. Žalobce s žalovanou se písemně dohodli na ukončení nájemní smlouvy k 31. 7. 2025 a žalovaná se zavázala uhradit žalobci 34 000 Kč z titulu dlužného nájemného a 5 060 Kč z titulu nákladů právního zastoupení (zahrnující úkon sepsání předžalobní výzvy) ve sjednaných měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou hned první splátky splatné 20. 8. 2025. Následně uhradila dne 15. 10. 2025 částku 2 000 Kč. Ze zbývající dlužné částky 37 060 Kč neuhradila ničeho.8. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.9. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou nájemní smlouvu. Žalobce přenechal žalované k užívání byt a žalovaná se zavázala hradit nájemné, s jehož úhradou se však dostala do prodlení. Žalovaná následně uznala svůj dluh na nájemném a nákladech právního zastoupení žalobce co do důvodu i výše. V souladu s uvedeným zákonným ustanovením platí domněnka, že dluh v době jeho uznání trval. Svůj dluh se žalovaná zavázala splácet ve sjednaných splátkách pod ztrátou výhody splátek. Protože se dostala do prodlení s úhradou hned první splátky, vzniklo žalobci právo na úhradu celé dlužné částky. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by na dlužnou částku kromě jedné platby po splatnosti celého dluhu čehokoliv hradila, a proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, a to i ohledně úroků z prodlení z dlužné částky, jež jsou požadovány dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti první splátky, kterou žalovaná řádně a včas neuhradila. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro jinou lhůtu nebyly shledány důvody.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 993 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 853 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 060 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepsání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náhrada odměny zástupkyně za předžalobní upomínku byla zahrnuta již do částky, kterou žalovaná uznala dne 24. 7. 2025. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro jinou lhůtu nebyly shledány důvody.