4 C 40/2026-22 – Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 669,27 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnutý úvěrový rámec ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Součástí splátek byly i pravidelné a nepravidelné poplatky a také platby pojistného. Žalovaný načerpal úvěru o celkové výši 41 930 Kč. Žalobkyni uhradil pouze 30 060 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek neb prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce od smlouvy odstoupit, což žalobkyně učinila. Úvěr byl zesplatněn k 14. 10. 2025. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 27 669,27 Kč, sestávající z jistiny ve výši 26 794,99 Kč, poplatků za pojištění ve výši 74,28 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 955,04 Kč, smluvní úrok ve výši 26,28 % p. a. z částky 26 794,99 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 737,45 Kč a zákonný úrok z prodlení od 20. 1. 2026 do zaplacení. Jelikož žalovaný dále na svůj dluh ničeho nehradil, odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila na základě kontroly údajů v registrech a databázích (včetně , Anonymizováno, ), výpočtu tzv. MLS, tedy částky zbývající po odečtení mandatorních výdajů, a prostřednictvím automatizovaného credit scoringu. Při hodnocení využila statistické modely zohledňující mimo jiné věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, přičemž poukázala na možnost využití automatizovaných modelů podle zákona o spotřebitelském úvěru. Dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Krajského soudu v , adresa, , z níž dovozuje, že právní úprava nestanoví jedinou metodiku posouzení úvěruschopnosti a že je třeba respektovat princip přiměřenosti. V doplnění žaloby žalobkyně upřesnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS), do něhož zahrnula životní minimum, normativní náklady na bydlení a splátky již existujících závazků. Ze zprávy NRKI zjistila, že žalovaný splácel jiné závazky v celkové výši 13.131 Kč měsíčně, přičemž tyto byly do výpočtu zohledněny. Žalobkyně rovněž ověřila žalovaného v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ; v , Anonymizováno, nebyl zjištěn žádný závazek po splatnosti, v registrech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nebyl žalovaný evidován a výsledek dotazu do , Anonymizováno, byl vyhodnocen pozitivně. Za významné považuje žalobkyně také to, že žalovaný své závazky řádně splácel, do prodlení se dle , Anonymizováno, nedostával a předmětný úvěr splácel od dubna 2024 do června 2025, tedy déle než jeden rok. Na podporu svého postupu odkázala zejména na rozsudek Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v , adresa, . K úhradám žalovaného uvedla, že žalovaný uhradil celkem 30 060 Kč a soudu předložila způsob, jakým byly splátky žalovaného započítávány.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena na prodejně č. , hodnota, . Žalovaný uvedl, že bydlí v podnájmu, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, nejvyšší dosažené vzdělání má střední s maturitou, jeho příjem pochází z podnikatelské činnosti, kterou vykonává pod identifikačním číslem , hodnota, a jeho čistý měsíční příjem činí 60 000 Kč. Měsíční výdaje na bydlení uvedl ve výši 8 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč. Druh úvěr byl smluvními stranami sjednán jako bezúčelový s výší úvěrového rámce 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 26,28 % a výše minimální měsíční splátky měla činit 4 % z dlužné částky. Žalovaný si také sjednal službu pojištění , Anonymizováno, , kdy měsíční úhrada za pojištění činila 5,9 % z minimální částky splátky úvěru. Část úvěru ve výši 35 490 Kč měla být použita na nákup černé techniky, konkrétně telefonu , Anonymizováno, . Pro případ nesplácení úvěru řádně a včas bylo sjednáno právo žalobkyně na paušální částku 300 Kč jako účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním (vždy za 1 měsíc) a dále smluvní pokuta 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou 2 a více splátek, příp. nesplacením jedné splátky déle než tři měsíce, bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, sazebník a dokumenty týkající se pojištění.4. V dokumentu označeném jako karta klienta ze dne 19. 1. 2026 žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy dne 20. 3. 2024 byla úvěruschopnost žalovaného prověřena v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, evidenci Ministerstva vnitra ČR k ověření platnosti dokladu a nakonec provedla kontrolu dlužnosti na produkt , Anonymizováno, . Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem z podnikání ve výši 60 000 Kč, k příjmu ostatních členů domácnosti uvedl částku 0 Kč. Dále žalovaný uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti ke svým dětem a měsíční výdaje v domácnosti činí 12 000 Kč.5. Z dokumentu nazvaného ověření bonity MLS soud zjistil, jak žalobkyně zjišťovala částku, která žalovanému po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a tuto je možné zatížit měsíční splátkou (tzv. MLS). V případě žalovaného žalobkyně vycházela z měsíčního čistého příjmu 60 000 Kč, z životního minima dospělých členů domácnosti 10 570 Kč, splátek jiným společnostem 13 131 Kč, bufferu MLSu 100 Kč a výše splátek schváleného úvěru 1 440 Kč. Zbývající maximální limit splátek klienta tak byl shledán ve výši 34 759 Kč. V případě maximálního limitu splátek domácnosti žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu 60 000 Kč, splátek jiným společnostem 13 131 Kč, normativních nákladů na bydlení 11 056 Kč, životního minima 10 570 Kč a výše splátek schváleného úvěru 1 440 Kč. Zbývající maximální limit splátek domácnosti tak byl shledán ve výši 23 803 Kč.6. Z úvěrové zprávy z registru , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 12. 9. 2023 žalovaný sjednal úvěr ve výši 160 700 Kč a zavázal se k měsíčním splátkám ve výši 2 438 Kč a dne 8. 2. 2022 žalovaný sjednal úvěr ve výši 800 000 Kč a zavázal se k měsíčním splátkám ve výši 10 693 Kč. Ze zprávy bylo dále zjištěno, že 24. 8. 2023 žalovaný žádal o úvěr ve výši 624 300 Kč ve fázi „odvoláno“ a úvěr ve výši 700 000 Kč ve fázi „odmítnuto“.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jak byl úvěr čerpán a částečně splácen žalovaným. Konkrétně bylo zjištěno, že dne 20. 3. 2024 byla čerpána částka 35 490 Kč, dne 1. 6. 2024 částky 150 Kč a 4 500 Kč a dne 2. 6. 2024 částka 1 790 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 30 060 Kč.8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru, tj. částky 33 304,19 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.9. Předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2025, která byla dle poštovního podacího archu podána k přepravě dne 6. 11. 2025, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 33 823,51 Kč do 12. 11. 2025.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 3. 2024 celkovou částku 41 930 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem 26,28 % p. a. společně s platbami pojistného. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela zejména z interního výpočtu maximálního limitu měsíční splátky a veřejných databází. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný žalobkyni uhradil částku celkem 30 060 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaný ani po opakovaných výzvách neuhradil.11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informac