4 C 425/2025-19 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 644 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek (www., Anonymizováno, .cz) dne 28. 6. 2024 úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému téhož dne převodem na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný v minulosti již s žalobkyní uzavřel jinou smlouvu, žalobkyně tudíž neověřovala vlastníka účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve splátkách spolu s úrokem v částce 10 290 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Žalovaný s žalobkyní sjednal i další volitelnou zpoplatněnou službu, a to bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč měsíčně. Žalovaný dvakrát prodlužoval splatnost aktuální splátky tzv. korunovým odkladem, kdy za každé prodloužení splatnosti dané splátky uhradil 1 Kč (přičemž za toto prodloužení je dále účtován poplatek 2 970 Kč). Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byla mu žalobkyní pětkrát vyúčtována smluvní pokuta vždy ve výši 500 Kč a dále pak pětkrát účelně vynaložené náklady, kdy tyto vyúčtovala čtyřikrát ve výši 300 Kč a jednou ve výši 130 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 26 495 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil, dne 18. 7. 2025 tak došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný dluh neuhradil ani následně na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku 21 248 Kč jako jistinu, náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, smluvní úrok ve výši 1 470 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a dále pak kapitalizovaný úrok ve výši 153,52 Kč a zákonný úrok z prodlení od 17. 9. 2025 do zaplacení z částky 25 644 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že bonitu žalovaného prověřovala za použití interního statistického modelu, který kromě jiného přihlíží k příjmům a výdajům žadatele o úvěr, a nahlédnutím do příslušných databází. Podáním ze dne 10. 2. 2026 žalobkyně doplnila výpis z účtu, kterým prokazuje poskytnutí úvěru žalovanému.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.3. Z dokumentu označeného jako úvěrová smlouva ze dne 27. 6. 2024, ID žádosti , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že v tomto je žalovaný jako klient identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Číslo bankovního účtu, na nějž měl být úvěr poskytnut, je dle smlouvy , č. účtu, . Dle přiložených informací ke smlouvě byla smlouva uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Výše úvěru činila 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí 990 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr v celkové výši 41 280 Kč (nezahrnující úhradu za doplňkové služby) splatit ve 24 splátkách. Žalovaný současně využil služby bezpečná splátka za poplatek 99 Kč měsíčně; poplatky odpovídají sazebníku žalobkyně. Pro případ prodlení s placením úvěru si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu 500 Kč a poplatek 300 Kč jako účelně vynaložený náklad spojený s upomínáním. Dle podmínek úvěru je vlastnictví účtu, na nějž je poskytovaná částka zasílána, ověřováno pomocí ověřovacího poplatku, výpisem z účtu nebo snímkem obrazovky internetového bankovnictví. Ke smlouvě byl také vytvořen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva ani standardní informace neobsahují žádný podpis žalovaného, pouze u jeho jména v závěru dokumentu je uvedena IP adresa, telefonní číslo , tel. číslo, , kód , Anonymizováno, , datum a čas 27. 6. 2024 18:38.4. V dokumentu označeném jako karta klienta ze dne 16. 9. 2025 žalobkyně uvádí, že dne 27. 6. 2024 byla úvěruschopnost žalovaného prověřena v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaný uvedl příjem ve výši 33 000 Kč, k příjmu ostatních členů domácnosti uvedl částku 45 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost a splátky jiným společnostem činí 7 000 Kč.5. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalobkyně poskytla částku 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 28. 6. 2024. Žalovaný na svůj dluh uhradil 26 495 Kč, dále již neuhradil ničeho a byla mu účtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a náklady za vymáhání ve výši 1 030 Kč.6. K úhradě celého zesplatněného dluhu byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 18. 7. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 14. 8. 2025, která byla dle poštovního podacího archu podána k přepravě dne 15. 8. 2025, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 28. 8. 2025.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 28. 6. 2024 poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, resp. splátkovém kalendáři. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého úvěru. Dlužnou částku žalovaný ani po opakovaných výzvách neuhradil.8. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu o