19 C 542/2020-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] včetně smluvní pokuty a příslušenství, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovaným dne [datum]. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem smlouvy úvěru ze dne [datum], výpisu z účtu žalobce o zaslání peněz, upomínky a předžalobní výzvy. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný zažádal prostředky elektronické komunikace žalobce na jeho portálu [anonymizováno] o úvěr ve výši [částka] za poplatek za poskytnutí úvěru [částka] a došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum]. Splatnost úvěru byla stanovena na dobu do [datum]. Žalovaný svůj závazek nesplnil a žalobci ničeho neuhradil. Žalobce nárokuje úvěrovanou částku [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a smluvní pokutu podle čl. IX.1.a) smlouvy ve výši 0,1% denně, což činí od [datum] do dne kapitalizace [datum] částku [částka]. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána co do základu po právu a soud ji v tom rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1968 - § 1970 o.z v zákonné výši podle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne následujícího po splatnosti dluhu zčásti kapitalizovaný. Žalobci však nebylo možno vyhovět v žalobním požadavku na zaplacení smluvní pokuty podle čl. IX.1.a) smlouvy ve výši 0,1% denně, což činí od [datum] do dne kapitalizace [datum] částku [částka]. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu podle článku IX.1písm.a) úvěrové smlovy tj. 0,1% denně z dlužné částky, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů a požadavek na zaplacení této smluvní pokuty soud žalobu v této části zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 86 % a neúspěch z 14% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 72% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek [částka], dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] za dva úkony po [částka], jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního a skutkového rozboru ve výši [částka], neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení by činily [částka] a žalobce má nárok na náhradu 72 % takto vyčíslených nákladů, což činí [částka], které je povinen žalovaný žalobci nahradit.