19 C 325/2021-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 6 749 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobce [právnická osoba] prostřednictvím zprostředkovatele [právnická osoba] Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 s účinností ke dni 28.8.2020, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 8.9.2020. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy, standardní informace o spotřebitelském úvěru, upomínky, výpisů z účtu původního věřitele, smlouvy o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem uvěrovou smlouvu dne 17.12.2018 a získal úvěr ve výši 4 500 Kč, čímž souhlasil s jeho OP. Splatnost úvěru byla stanovena jednorázově na den 16.1.2019. Obchodní úrok nebyl stranami sjednán. Žalovaný svůj závazek ve lhůtě splatnosti neuhradil. Smluvní strany si dohodly, že žalovaný v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný svůj závazek nesplnil a ke dni postoupení 28.8.2020 dlužil žalobci vedle jistiny 4 500 Kč, za upomínku 50 Kč a smluvní pokutu 2 249 Kč za období od zesplatnění do 30.5.2020. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Soud žalobě vyhověl v základu nároku. Nemohl totiž žalobě vyhovět v částce smluvní pokuty 2 249 Kč. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat uplatněnou smluvní pokutu 2 694 Kč, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch z 67 % a neúspěch z 33 % a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 34 % náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1 368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 34 % takto vyčíslených nákladů, což činí 466 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.