19 C 355/2021-17 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 18 840 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel se žalovaným dne 19.3.2020. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem Všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o zápůjčce ze dne 19.3.2020, výpis z účtu žalobce o zaslání peněz, pěti upomínek a předžalobní výzvy. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný zažádal žalobce o zápůjčku ve výši 10 000 Kč a došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce 19.3.2020. Žalovaný byl seznámen s OP a souhlasil s nimi. Splatnost zápůjčky byla stanovena na dobu do 18.4.2020 a žalovaný se zavázal vrátit částku 10 000 Kč a poplatek 3 250 Kč za zpracování zápůjčky. V případě prodlení s úhradou svého závazku vůči žalobci se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu podle čl. II /2.3 smlouvy ve výši ve výši 0,1% denně (36% ročně) za každý den prodlení a dále účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky stanovené paušálně částkami ve smlouvě. Žalovaný věřiteli dlužnou částku do doby splatnosti ani později neuhradil. Žalobce nárokuje úvěrovanou částku 10 000 Kč, poplatek ze zápůjčky 3 250 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně (36% ročně) za každý den prodlení ve výši 3 590 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky stanovené pevnými částkami za jednotlivé úkony směřující k vymáhání ve výši 2 000 Kč za 4 upomínky, tj. 4 x 500 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o zápůjčce a právní režim tohoto vztahu se řídí ust. § 2390 o.z. a násl.. Podle této smlouvy přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, naopak žalovaný své povinnosti, zejm. řádně a včas splatit dluh, nesplnil. Žaloba byla tedy podána po právu a soud jí v základu vyhověl (zapůjčená jistina + poplatek za úvěr). Úrok z prodlení z jistiny a poplatku byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po účinném zesplatnění dluhu. Soud však nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu podle č.l. 2 smlouvy, neboť ze žaloby ani jiného důkazu není vůbec zřejmě za jaké období žalobce tuto smluvní pokutu uplatňuje. Soud rovněž nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů podle čl. 2 smlouvy, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu podle vlastního sazebníku, který stanoví zcela nereálné a přemrštěné částky za prezentované úkony a činnosti. U těchto dílčích nároků žalobce byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 70 % a neúspěch z 30% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 40% náhradu nákladů řízení. (Celkem uplatněná částka žalobce činí 18 840 Kč a částka přisouzená pouze 13 250 Kč. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50, 000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, tři režijní paušály po 100 Kč Náklady řízení by v případě plného úspěchu ve věci představovaly 1.850 Kč a žalobce má nárok na náhradu 40% takto vyčíslených nákladů, což činí 740 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.