19 C 517/2021-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 6 882 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě elektronické žádosti. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2021 s účinností k 7.4.2020, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6.11.2020. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z něho omluvil, žalovaná se nedostavila bez omluvy a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy ze dne 20.8.2020, standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o poskytnutí úvěru, Obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávky, poštovního archu, 3x upomínek, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem dne 20.8.2020 úvěrovou smlouvu s výší úvěru 6 000 Kč a souhlasila s jeho OP. Splatnost byla stanovena na 30 dní do 2.11.2020. Žalovaná na svůj závazek toho dne ani později ničeho neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se skládá jistiny 6 000 Kč, nákladů vymáhání 150 Kč (chybně označeno jako úrok ve výši 150 Kč), kapitalizovaného úroku 0 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 208,85 Kč a smluvní pokuty 882 Kč za období po zesplatnění resp.po splatnosti dluhu od 3.11.2020 do 30.3.2021. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Úrok z prodlení ve výši 130,19 Kč byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu na žalobce, částečně byl tento úrok z prodlení kapitalizován ke dni 7.4.2021 (účinné postoupení pohledávky). Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokutu ve výši 882 Kč soud nemohl žalobci přiznat, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání 150 Kč (v žalobě nesprávně označeno jako kapitalizovaný úrok 150 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu. Rovněž v těchto částkách byl uplaněný nárok zamítnut. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 83 % a neúspěch z 27% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 56% náhradu nákladů řízení (nárokovaná částka 7 249 Kč). Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1 368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 56 % takto vyčíslených nákladů, což činí 767 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.