19 C 544/2021-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 28 550 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě elektronické žádosti. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2021, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 14.4.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z něho omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy ze dne 11.9.2020 ve znění Dodatku ze dne 30.9.2020, bankovních výpisů o poskytnutí a čerpání úvěru, Obchodních podmínek, standardní informace o spotřebitelském úvěru, verifikační platbě žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávky, poštovního archu, upomínek, předžalobní upomínky a internetové korespondence. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný poté, kdy se zaregistroval na portálu právního předchůdce žalobce a zaplatil registrační poplatek 1 Kč, jej zažádal žalobce o úvěr ve výši 6 000 Kč, čímž souhlasil s jeho OP. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 11.9.2020, avšak dne 30.9.2020 byl uzavřen dodatek ke smlouvě, který zvýšil úvěrovanou částku na 25 000 Kč a splatnost byla stanovena na den 11.10.2020 v jediné splátce. Žalovaný se zavázal vedle jistiny vrátit věřiteli navíc 4 230 Kč jako předpokládaný kapitalizovaný úrok, avšak svůj závazek toho dne nespnil. Smluvní strany si dohodly, že žalovaný v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně. Žalovaný svůj závazek nesplnil a žalovaná částka se skládá jistiny 25 000 Kč, nákladů vymáhání 328 Kč a smluvní pokuty 3 550 Kč (za dobu po zesplatnění od 12.10.2020 do 3.3.2021) Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána co do základu po právu a soud ji v tomto rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. v zákonné výši podle nař.vlády č. 351/2013 Sb. zčásti kapitalizované 994,52 Kč, zčásti jako běžné ode dne následujícího po kapitalizaci tj. od 7.4.2021. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokutu ve výši 3 550 Kč soud nemohl žalobci přiznat, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na uplatnění pohledávky, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány. Žalobce tyto náklady pouze vyčísluje, avšak nedokládá a výše těchto částek budí pochybnosti, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 87 % a neúspěch z 13% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 74% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1 142 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 413 Kč a žalobce má nárok na náhradu 74 % takto vyčíslených nákladů, což činí 1 786 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.