19 C 700/2020-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 11.020 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], S.E. [IČO], [obec] na základě žádosti žalované. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná uvedla, že je matkou dvou nezletilých dcer ve věku [anonymizováno] let a [anonymizováno] roky, žije sama ze sociálních dávek, neboť je nezaměstnanou v evidenci úřadu práce. Na dcery dostává výživné nepravidelně a v nedostatečné výši. Požádala o povolení splátek dluhu s výší měsíční splátky 400 Kč. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem zejména úvěrové smlouvy, smluvní podmínky, karty zákazníka a předžalobní výzvy je zřejmé, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy dne 12.12.2016. Podle této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 13.000 Kč, kterou žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za to žalobci resp. jeho právnímu předchůdci vedle jistiny, úrok ve výši 1.820 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.600 Kč a odměnu za inkaso splátek v hotovosti 5.200 Kč a pojištění 0 Kč. Její povinností bylo splatit úvěr v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Úrok činil 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny. Úvěr měl být zaplacen do 22.1.2018 a následující den je dnem splatnosti celého dluhu. Žalovaná však řádně splátky nesplácela a uhradila pouze 11.600 Kč a z toho na jistinu 4.513,19 Kč, na úrok 1.820 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.666,81 Kč, na administrativní poplatek 2.600 Kč a na pojištění 0 Kč. Ke dni 29.11.2019 (postoupení pohledávky na žalobce) zbylá část dluhu činí na jistině 8.486,81 Kč a dlužných dalších úhradách 2.533,19 Kč. Dále dluží na kapitalizovaném úroku 3.780,10 Kč a kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 1.340,56 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po účinném postoupení pohledávky na žalobce. Zčásti byly tyto úroky kapitalizovány k 29.11.2019. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje správný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 2.071 Kč. Soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. povolil žalované na její žádost s ohledem na její finanční situaci zaplacení dluhu včetně nákladů řízení ve splátkách 400 Kč měsíčně a stanovil počátek splácení i sankci za neplnění splátek. Tímto rozhodnutím soud sleduje zachování přijatelné životní úrovně dlužníka, relativní včasnost úhrady dluhu s tím, že ekonomická úroveň věřitele (žalobce) nebude nijak ohrožena.