9 C 25/2021-58 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou dne 18. 1. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 16. 11. 2020 a doručené žalobkyni 19. 11. 2020 je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 8. 7. 2020. Den nástupu do práce byl sjednán na 13. 7. 2020 a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2020. Žalovaný měl vykonávat práci izolatér, montér. Dopisem z 16. 11. 2020, který byl žalobkyni doručen dne 19. 11. 2020 žalovaný skončil s žalobkyní okamžitě pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) z. č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce, dále jen ZP). Důvodem bylo nevyplacení mzdy za září 2020 ani do 15 dnů po splatnosti mzdy. Podle žalobkyně důvod okamžitého zrušení pracovního poměru není dán. Žalobkyně na dalším pokračováním poměru žalovaného netrvá, proto v případě určení neplatnosti okamžitého zrušení platí, že pracovní poměr skončil dohodou ke dni 19. 11. 2020. Okamžité zrušení pracovního poměru považuje žalobkyně za neplatné, neboť žalovanému nevznikl za září 2020 žádný nárok na mzdu, neboť žádnou práci pro žalobkyni nevykonával a tento měsíc čerpal žalovaný po dohodě s žalobkyní neplacené volno. Žalovaný nastoupil u žalobkyně do zaměstnání dne 13. 7. 2020 a dne 16. 7. 2020 odlétal do zahraničí na ostrov La Réunion pracovat na zakázku německého zákazníka. Ze zahraničí se vrátil koncem srpna 2020. Dohodnutá mzda 20 000 Kč hrubého měsíčně byla žalovanému proplacena včetně diet za polovinu měsíce července 2020 a celý srpen 2020, kdy žalovaný pracoval pro žalobkyni v zahraničí, a to ve třech splátkách (27. 8. 2020 535 EUR a 1 420 EUR, 1. 9. 2020 544 EUR a 18. 9. 2020 3 192 EUR. Od začátku října 2020 měl nastoupit na další zakázku pro stejného zákazníka do Řecka na dobu šesti týdnů. Na žádost žalovaného bylo dohodnuto, že v září 2020 bude čerpat neplacené volno z důvodu odpočinku a pobytu s rodinou, neodpracoval proto pro žalobkyni ani jednu směnu, žádnou práci nevykonával. Teprve v polovině září 2020 se pak žalobkyně dozvěděla od německého zákazníka, že na ostrově La Réunion odváděl žalovaný velmi nekvalitní práci a jeho účast na další montáži v Řecku si nepřeje. Z toho důvodu neměla žalobkyně pro žalovaného v říjnu 2020 žádnou práci, mzda za říjen mu však byla vyplacena z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele, a to dne 30. 11. 2020 ve výši 617 EUR. Podle žalobkyně jsou všechny mzdové nároky žalovaného vypořádány a nebyl dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. 2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření požadoval žalobu zamítnout. Učinil nesporným, že byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 8. 7. 2020 jako izolatér, montér a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2020. Potvrdil i skutečnost, že dne 16. 7. 2020 odjel na pokyn žalobkyně pracovat na zakázce německého zákazníka na ostrov La Réunion. Zpět se vrátil 16. 8. 2020. Popřel, že by po návratu žádal žalobkyni o poskytnutí neplaceného volna, a že by toto pracovní volno skutečně čerpal. Neměl k tomu, žádný důvod, potřeboval pracovat, aby si zajistil finanční prostředky pro svoji obživu. Pokud by tomu tak bylo, zcela jistě by to žalobkyně zmínila ve vzájemné e-mailové korespondenci, která mezi nimi probíhala. Podle žalovaného to byla žalobkyně, která v měsíci září 2020 nezajistila pro žalovaného žádnou práci, resp. sdělila, že až se„ něco objeví“, dá vědět. Tuto skutečnost dokládá i návrh žalobkyně na rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 15. 10. 2020, který žalovaný odmítl. Reakcí na toto odmítnutí byla výzva žalobkyně z 2. 11. 2020 k nástupu do práce dne 3. 11. 2020 na adresu místa výkonu práce v Pelhřimově. Žalovaný žalobkyni sdělil, že z důvodu nedostatku financí se nemůže dostavit, že do práce nastoupí, až mu žalobkyně doplatí všechny jeho pohledávky z titulu dlužné mzdy. Žalobkyně opět žalovanému nabídla ukončení pracovního poměru dohodou k 1. 12. 2020 včetně finanční kompenzace 10 000 Kč, což bylo pro žalovaného nepřijatelné. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že okamžité zrušení pracovního poměru z jeho strany bylo učiněno důvodně a je platné, neboť mu žalobkyně za měsíce září a říjen 2020 nepřidělovala žádnou práci a nevyplatila mu za září 2020 náhradu mzdy z důvodu překážek na straně zaměstnavatele. 3. Před soudem setrvaly strany na svých stanoviskách. Soud se jako první zabýval otázkou, zda žaloba na určení neplatnosti byla podána včas. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného bylo doručeno žalobkyni dne 19. 11. 2020, tady lhůta k uplatnění neplatnosti u soudu skončila dnem 19. 1. 2021. Žaloba byla podána dne 18. 1. 2021, tedy v zákonné lhůtě. 5. Zástupkyně žalobkyně před soudem doplnila, že žalovaný čerpal dovolenou v srpnu 2020, když se vrátil z ostrova La Réunion, takže v září 2020 již žádnou dovolenou neměl. Neplacené volno na celý měsíc září 2020 bylo sjednáno mezi žalovaným a panem [jméno] [příjmení], což je jednatel žalobkyně, ústně, respektive po telefonu. Jednatel se teprve koncem září 2020 dozvěděl, že žalovaný nebude moci odletět na práci do Řecka z důvodu, že ho tam zákazník nechce a proto byl nahrazen jiným zaměstnancem. Pro žalovaného v té době nebyla práce, tedy za říjen 2020 mu byla proplacena průměrná mzda z titulu překážek v práci na straně zaměstnavatele. Žalovaný se celou dobu pouze přetahoval o peníze, ale zájem o práci neměl, protože kdyby měl, tak by 1. 9. 2020 nastoupil v Pelhřimově a zajímal se o přidělení práce, což neučinil a nepřijel ani na výzvu žalobkyně 3. 11. 2020. Proto je žalobkyně přesvědčena, že o práci zájem neměl. Od 1. 9. 2020 nebyla žalovanému označena nepřítomnost v práci jako neomluvená absence proto, že čerpal neplacené volno. 6. Žalovaný před soudem doplnil, že se vrátil z ostrova La Réunion kolem 22. srpna 2020 O neplacené volno písemně ani ústně nežádal. Žádnou dovolenou si v srpnu nevybíral. Vše bylo řešeno panem [příjmení], který mu sdělil, že přibližně v polovině září by měl někam odjet pracovat, ale ještě není potvrzená zakázka. O tom, že by měl žalovaný pracovat v Řecku, vůbec nevěděl, dozvěděl jsem se to následně pouze z emailové komunikace. Žalovaný nepopřel, že v září 2020 práci nevykonával, ale byli s panem [příjmení] dohodnuti, že až bude mít pro něho práci, ozve se sám. 7. Zástupkyně žalovaného před soudem doplnila, že z e-mailové korespondence mezi jednatelem společnosti a žalovaným vyplývá, že během září 2020 už začala mít žalobkyně problémy se sháněním zakázek v zahraničí v souvislosti s rostoucí nákazou Covid. Co se týče neplaceného volna, žalobkyně se o tom nikde nezmiňuje. Pokud by skutečně žalobkyně měla důkazy a věděla, že žalovaný čerpal neplacené volno, byla by zcela jistě první argumentace pro to, aby mzdové nároky žalovaného nebyly uspokojeny. Žalovaný se v podstatě dozvěděl o tom, že údajně měl čerpat neplacené volno v září 2020 až z podané žaloby. Nikdy předtím takto žalobkyně neargumentovala. 8. Soud provedl dokazování kromě shodných tvrzení účastníků pracovní smlouvou ze dne 7. 8. 2020, okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 16. 11. 2020 s dodejkou, výzvou k úhradě dlužné mzdy ze dne 9. 12. 2020, přehledem plateb ze strany žalobkyně žalovanému, výplatními listinami za měsíce červenec, srpen, září, říjen 2020, e-mailovou korespondencí mezi žalovaným a jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení], návrhem žalobkyně z 15.10. 2020 na ukončení pracovního poměru, odpovědí žalovaného z 26.10.2020, dokladem o platbě ze strany žalobkyně z 1. 12. 2020, potvrzením při změně zaměstnání z 30. 11. 2020. 9. Z provedených důkazů bylo prokázáno a účastníky nezpochybněno, že mezi žalobkyní (zaměstnavatel) a žalovaným (zaměstnanec) byla uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou do 31. 12. 2020 s datem nástupu do práce 13. 7. 2020. Jako místo výkonu práce byl označen Pelhřimov bez dalšího upřesnění, jako druh práce izolatér, montér. V pracovní smlouvě byla sjednána mzda 20 000 Kč měsíčně. Dne 16. 7. 2020 odletěl žalovaný pracovat pro svého zaměstnavatele na ostrov La Réunion, odkud se vrátil koncem měsíce srpna 2020. Za červenec a srpen 2020 mu byla žalobkyní přiznána mzda včetně tzv. diet za práci v zahraničí. V září 2020 žalovaný žádnou práci nevykonával, náhrada mzdy mu přiznána, tedy ani vyplacena nebyla. Za měsíc říjen 2020 byla žalovanému přiznána náhrada mzdy, neboť práci nevykonával z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele. Dne 15. 10. 2020 navrhla žalobkyně žalovanému skončení pracovního poměru dohodou k datu 15. 10. 2020, což žalovaný nepřijal a sdělil toto žalobkyni dopisem z 26. 10. 2020. Dne 19. 11. 2020 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného, datované 16. 11