9 C 96/2020-52 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou dne 2. 11. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 18 874 Kč s úrokem z prodlení 8, 05% ročně z částky 16 873 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 800,50 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,50% ročně z částky 800,50 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a s částky 400 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán od 2. 8. 2004 na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 8. 2004 ve znění pozdějších dodatků na pracovní pozici svářeč kovů, a to do 31. 12. 2017. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a pracovní doba byla sjednána v trvání 37,5 hodin týdně rozvržených rovnoměrně do 5 pracovních dnů. V září 2017 mu ze strany zaměstnavatele nebyla přidělována práce dle pracovní smlouvy, resp. mu nebyla přidělována žádná práce. Nemohl tedy vykonávat práci pro překážky na straně zaměstnavatele a náleží mu náhrada mzdy ve výši 16 873 Kč, když fond pracovní doby v září 2017 činil 157,50 hodin, 21 dnů, 7,5 hodin v jedné směně a průměr pro výpočet náhrady mzdy činil 107,13 Kč hod. V měsících říjnu, listopadu a prosinci 2017 mu také nebyla přidělována žádná práce, za toto období mu žalovaná vyplácela náhradu mzdy, ale nebyla mu přiznána a vyplacena náhrada za 1 den v říjnu a jeden den v listopadu 2017, tedy za každý den požadoval žalobce doplacení 800,50 Kč a za ½ dne v prosinci 2017 požadoval doplacení 400 Kč, při směně 7,5 hodin a průměru pro výpočet náhrad 106,74 Kč/hod. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. V písemném vyjádření potvrdila, že žalobce v září 2017 i v následujících měsících vůbec pro žalovanou nepracoval, když práci dle pracovní smlouvy, tedy svářeče kovů nemohl vykonávat ze zdravotních důvodů a jinou pro něho vhodnou práci dělat odmítal. V měsíci září 2017 mu žalovaná nařídila čerpání dovolené v rozsahu 8 pracovních dnů ve dnech 18. 9. až 26. 9. 2017 a ta mu byla proplacena. Zbytek 13 dnů evidovala žalovaná jako neplacené volno (1 den státního svátku byl žalobci doplacen v listopadu 2017). Částky požadované žalobcem za 1 den v říjnu, 1 den v listopadu a ½ dne v prosinci 2017 byly žalobci proplaceny v rámci náhrady mzdy. Dále tvrdila, že žalobce v létě 2017 začal poukazovat na to, že jeho zdravotní stav se postupně zhoršuje, a že ne každou práci svářeče může vykonávat, proto byl žalovanou vyslán na mimořádnou zdravotní prohlídku. Výsledkem této prohlídky u MUDr. [příjmení], pratické lékařky pro dospělé, byl posudek z 7. 7. 2017, že žalobce je nadále osobou způsobilou pro práci svářeče, ale s podmínkami. Dne 3.8. 2017 byl s žalobcem jeho zdravotní stav projednán, žalobce mimo jiné uvedl, že požádal o přiznání invalidního důchodu. Z tohoto důvodu žalovaná konstatovala, že s ohledem na okolnosti má zato, že stávající práce svářeče není pro žalobce vhodná a je povinností žalované podle § 103 odst.1 Zákoníku práce takovou práci žalobci nepřidělovat. Byla mu zajištěna náhradní práce, žalobce sdělil, že si vše rozmyslí, ale nakonec jinou práci odmítl a trval na přidělování práce dle pracovní smlouvy. Dle vyjádření lékařky MUDr. [příjmení] ze dne 25. 8. 2017, která provedla i prohlídku svářečského pracoviště, byla svářečská práce pro žalobce náročná a mohla by zhoršit jeho zdravotní stav, doporučila proto další mimořádnou lékařskou prohlídku žalobce. Žalobce v září 2017 nevykonával žádnou práci, když žalovaná skutečně odmítla ve smyslu § 103 odst.1 Zákoníku práce přidělovat žalobci práci dle pracovní smlouvy a náhradní práci pomocníka kotelníka žalobce odmítl. Žalovaná tak nepřipustila, aby žalobce vykonával práci, která pro něho není zdravotně vhodná, neboť za zhoršení jeho zdravotního stavu by nesla odpovědnost. Následně po další lékařské prohlídce dne 11. 10. 2017 vyhotovila MUDr. [příjmení] lékařský posudek se závěrem, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat práci svářeče. Tento posudek byl jako správný potvrzen k návrhu žalobce přezkumným orgánem – Krajským úřadem Libereckého kraje zdravotnictví. Dne 19. 10. 2017 na základě shora uvedeného zdravotního posudku dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm.e) Zákoníku práce k 31. 12. 2017. Tuto výpověď napadl žalobce soudní žalobou, v průběhu řízení nechal soud provést odborný znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], který konstatoval jednoznačně, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilosti vykonávat práci svářeče v podmínkách žalované. Přesto, že po dobu výpovědní lhůty žalobce nevykonával žádnou práci, náhradní práci odmítal, odmítal i jakoukoliv dohodu, žalovaná i s ohledem na jeho zdravotní stav, způsob ukončení pracovního poměru a dobu, po kterou žalobce u žalované pracoval, mu nad rámec svých povinností vyplatila za celý říjen, listopad a prosinec 2017 náhradu mzdy. Podle žalované již žalobce nemá na doplacení žádné částky nárok. 3. Při soudním jednání žalobce na podané žalobě setrval a potvrdil, že za říjen, listopad a prosinec 2017 mu byla náhrada mzdy vyplacena. Žaluje za toto období pouze nárok za nevyčerpanou dovolenou 2, 5 dne. Doplnil, že žalovaná mu zakázala vykonávat práci svářeče, která mu nevadila s tím, že 7. 7. 2017 lékařka prohlásila, že práci může vykonávat s podmínkou. Přesto mu žalovaná zamezila pracovat v září 2017 jako svářeči, žalobce se snažil a 4. 8. 2017 podle dohody si vyzkoušel práci pomocníka kotelníka, která mu byla nabízena, ale zjistil, že na jeho zdravotní stav má horší vliv než práce svářeče. Domáhal se tedy práce podle pracovní smlouvy, která mu však přidělena nebyla, proto v září 2017 nepracoval a domáhá se náhrady mzdy pro překážky v práci na straně zaměstnavatele ve výši 16 873 Kč, což zahrnuje celý fond pracovní doby za září 2017. Potvrdil, že částku 5 100 Kč za dovolenou 8 dní, kterou měl čerpat dle nařízení zaměstnavatele, pokud je uvedena na výplatní listině, tak obdržel, ale nepovažoval ji za rozhodující, protože podle jeho názoru by mu dovolená stejně musela být proplacena po skončení pracovního poměru. Dále potvrdil, že o přiznání invalidního důchodu žádal, ale nebyl mu přiznán, byla mu přiznána pouze snížená pracovní schopnost o 30%. Od 1. 1. 2021 je veden na Úřadu práce, chybí mu pár měsíců do starobního důchodu. 4. Zástupce žalovaného před soudem setrval na zamítnutí žaloby a setrval na svém písemném vyjádření. Doplnil, že pracovní poměr žalobce u žalované měl skončit k 31. 12. 2017, o čemž probíhalo soudní řízení, kdy žalobce podal žalobu na neplatnost výpovědi s tím, že na základě znaleckého posudku, který byl proveden v rámci soudního řízení, bylo nakonec řízení pro zpětvzetí zastaveno. Dva a půl dne dovolené proplaceny navíc žalobci nebyly, ale byla mu za všechny měsíce až do skončení pracovního poměru proplacena náhrady mzdy, neboť žalovaná se skutečně s žalobcem dohodla na tom, že do doby skončení pracovního poměru nemusí chodit do práce, pokud nenastoupí na nabízenou jinou práci a za tyto měsíce mu byla proplacena zaměstnavatelem náhrada mzdy. 5. Soud provedl dokazování kromě shodných tvrzení účastníků pracovní smlouvou z 2. 8. 2004, mzdovým výměrem z 1. 10. 2013, lékařským posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], záznamem z jednání mezi žalobcem a žalovanou z 3. 8. 2017, zprávou MUDr. [příjmení] z [datum], rozhodnutím žalované z 29. 8. 2017, vyjádřením žalobce a oznámením z 31. 8. 2017, výzvou žalobce z 5. 9. 2017, žádostí žalobce o mimořádnou lékařskou prohlídku z 7. 9. 2017 14. 9. 2017, lékařským posudkem MUDr. [příjmení] z [datum], informací Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru zdravotnictví z 30. 1. 2018, výpovědí z pracovního poměru z 19. 10. 2017, znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] z 29. 7. 2019, výplatními lístky za měsíce září, říjen, listopad, prosinec 2017, výzvou žalobce k doplacení mzdy z 14. 9. 2020, odpovědí žalované z 1. 10. 2020. 6. Z provedených důkazů soud vzal za prokázané a účastníky nezpochybněné, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy z 2. 8. 2004, kde vykonával práci dle pracovní smlouvy svářeče kovů. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a pracovní doba byla sjednána na 37,5 hodin týdně rozvržených rovnoměrně do 5 dnů. Od 1. 10. 2013 mu byla přiznána nároková složka mzdy 86 Kč hodinu. Dne 19. 10. 2017 byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm.e) z.č. 262/2006 Sb. v tehdy platném znění -Zákoníku práce (dále jen ZP) z důvodu, že je žalobce podle lékařského posudku MUDr. [příjmení] z [datum] dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro práci svářeče. S výpovědí žalobce nesouhlasil, trval na dalším zaměstnávání a dne 28. 2. 2018 podal u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou žalobu na určení neplatnosti výpovědi (podle evidence ISAS řízení bylo vedeno pod sp.zn. 10 C 43/2018). V rámci tohoto řízení nechal soud provést znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], který dospěl k závěru, že žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl ke dni 19. 10. 2017 dlouhodobě způsobilost vykonávat práci svářeče v pracovních podmínkách žalované. Na základě tohoto