19 C 121/2022-17 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 338 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel se žalovaným dne 9.11.2020. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9.11.2020, potvrzení o schválení úvěru, výpisu z účtu žalobce o zaslání peněz, sazebníku, rozhodnutí o zesplatnění a předžalobní výzvy. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný zažádal žalobce o spotřebitelský úvěr ve výši 1 000 Kč a došlo k uzavření smlouvy o úvěru 9.11.2020. Splatnost byla stanovena ve splátkách a v případě prodlení s úhradou svého závazku vůči žalobci se žalovaný zavázal smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky. Žalovaný věřiteli ničeho neuhradil, proto žalobce úvěr ke dni 9.2.2021 zesplatnil a žalovaného o tom dopisem z téhož dne informoval. Žalobce nárokuje úvěrovanou částku 1 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně (36% ročně) za každý den prodlení (za omezenou dobu od 10.2.2021 do 13.1.2022, tedy po datu splatnosti. Soud po zhodnocení těchto důkazů má za prokázané, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, ničeho na úvěr neuhradil, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl pokud jde o dlužnou jistinu. Otázkou sjednaného lichvářského úroku ve výši 480% ročně se soud zabývat nemusel, neboť žalobce v tomto směru nárok neuplatňoval. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po zesplatnění. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta (moderace). K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud však nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů. U tohoto dílčího nároků žalobce byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 75 % a neúspěch z 25% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 50% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50, 000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, tři režijní paušály po 100 Kč Náklady řízení by v případě plného úspěchu ve věci představovaly 1.368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 50% takto vyčíslených nákladů, což činí 684 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.