19 C 179/2021-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se návrhem podaným zdejšího soudu domáhal zaplacení žalované částky, která představuje nesplacený dluh na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23.4.2020 právním předchůdcem žalobce [anonymizováno] [právnická osoba] se sídlem v [obec]. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2020, o čemž byla žalovaná písemně informována. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z jednání omluvil a žalovaná, která měla doručeno fikcí, se k němu nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem tj. smlouvy o úvěru ze dne 23.4.2020, obchodních podmínek, výpisu z účtu, výzvy žalobce a předžalobní výzvy. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalované byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta úvěrovaná částka ve výši 3.000 Kč na dobu 30 dní do 23.5.2020, který je dnem splatnosti přímo ze smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli vedle zapůjčené částky 3.000 Kč i poplatek za poskytnutí půjčky 660 Kč, avšak na dluh ničeho neuhradila a splatnost dluhu nastala přímo ze smlouvy dne 23.5.2020. Žalobce požaduje jistinu 3 000 Kč, poplatek 660 Kč a smluvní pokutu dle čl. 6 VOP ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do zaplacení. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Žaloba byla tedy podána co do základu po právu a soud jí vyhověl a žalobci nárok přiznal v rozsahu jistiny 3.000 Kč a úvěrového poplatku 660 Kč. Úrok z prodlení byl žalobce dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po účinném zesplatnění dluhu. Jinak tomu je u dalších částí nároku. Smluvní pokuta podle čl 6.4 VOP, označená v petitu žaloby jako smluvní poplatek z prodlení nebyla žalobci přiznána. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud však nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu za období po splatnosti dluhu (od 24.5.2020 do zaplacení), neboť je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch (jistina + poplatek z úvěru), má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení činí 1.368 Kč.