19 C 271/2022-34 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce návrhem podaným u zdejšího soudu se domáhal zaplacení částky 14 769,44 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje nesplacený dluh z úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru s příslušenstvím. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a listinných důkazů předložených žalobcem – žádost i o úvěr, úvěrové smlouvy, výpisu z účtu, Obchodních podmínek, Všeobecných obchodních podmínek, Szabníku, dokladu o poskytnutí úvěru, výzvy, rozhodnutí o splatnosti a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dne 18.11.2016. Jednalo se o neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč poukázaný na účet žalovaného. Povinností žalovaného splácet úvěr v 36 měsíčních splátkách ve výši 654 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,90% ročně. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, proto žalobce dopisem ze dne 17.8.2018 ke dni 15.8.2018 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Dlužná částka je ke dni 31.1.2022 tedy tvořena nesplacenou jistinou 12 969,44 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 5 054,25 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení 3 691,98 Kč a poplatky 1 800 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla co do základu podána po právu a soud ji v tomto rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl. o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. z jistiny a obchodního úroku zčásti již kapitalizované. Soud však nepřiznal žalobci náhradu tzv. poplatku za upomínání, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením ve výši 1 800 Kč Tyto poplatky jsou tvořeny poplatkem za upomínku k úhradě dlužných částek ve výši 300 Kč dne 19.02.2018, a poplatkem za výzvu k úhradě dlužných částek ve výši 500 Kč dne 05.03.2018, 26.03.2018 a 26.04.2018. Ve skutečnosti však jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, přestože se jejich výše opírá o smluvní sazebník. V této části byl návrh zamítnut. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch z 88 % a neúspěch z 12% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 76% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 071 Kč a žalobce má nárok na náhradu 76% takto vyčíslených nákladů, což činí 1 574 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.