19 C 272/2022-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 42 321 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 s účinností k 10.12.2021, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 16.12.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy ze dne 21.2.2017, standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, zesplatnění, 2x upomínek, výpisů z účtu původního věřitele, smlouvy o postoupení pohledávky, přehledu mimosoudního vymáhání, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem uvěrovou smlouvu dne 21.2.2017 a získal úvěr ve výši 30 000 Kč, čímž souhlasil s jeho OP. Splatnost úvěru byla stanovena na den 21.2.2019 a žalovaný měl dluh splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 291 Kč vždy 21.dni v měsíci. Úroková sazba činila lichvářských 66,55% ročně. Smluvní strany si dohodly, že žalovaný v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný splátky řádně nehradil a věřitel dluh zesplatnil ke dni 21.7.2017. Ke dni postoupení 10.12.2021 dlužil žalobci vedle jistiny 27 636 Kč, smluvní úrok 0 Kč a smluvní pokutu 14 685 Kč za období od zesplatnění do 4.1.2019, náklady upomínání 100 Kč (nazvané v žalobě jako kapitalizovaný úrok) a náklady mimosoudního vymáhání účtované ve výši 256 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Soud žalobě vyhověl v rozsahu žalobního požadavku dlužné jistiny 27 636 Kč a příslušenství představované úrokem z prodlení. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat uplatněnou smluvní pokutu v uplatněné výši 14 685 Kč, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, rázem po zesplatnění uhradil tak vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání 100 Kč (v žalobě nesprávně označeno jako nesplacený úrok) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 Kč, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, což žalobce nijak nedoložil a v opakujících se případech paušálně uváděná částka 217 Kč za osobní návštěvu budí vážné pochybnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 65 % a neúspěch z 35% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 30 % náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1 694 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 500 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 3 570 Kč a žalobce má nárok na náhradu 30 % takto vyčíslených nákladů, což činí 1071 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.