19 C 273/2022-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce požádal o zaplacení uvedené částky jako dluhu nedoplaceného neúčelového úvěru poskytnutého žalobcem. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem (Rámcová smlouva ze dne 27.12.2014, úvěrová smlouva ze dne 17.10.2019, obchodní podmínky, Podmínky pro používíní úvěrů, standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu žalovaného, splátkový kalendář, přehled plateb, zesplatnění náklady upomínkovného) je zřejmé, že Mezi účastníky došlo na základě Rámcové smlouvy ze dne 27.12. uzavření úvěrové smlouvy dne 7.10.2019 o poskytnutí nezajištěného úvěru ke splacení předchozích závazků [anonymizováno] [číslo] ve výši 498 403 Kč. Povinností žalovaného bylo platit měsíční splátky v částce 6 305 Kč v počtu 120 splátek vždy nejpozději do 15. dne kalendářním měsíci a úrok činil 8,90% ročně Žalovaný však řádně poskytnutý úvěr nesplácel a uhradil splátky v období 15.11.2019 do 15.10.2021, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzýván internetovou korespondencí, naposledy pak dopisem ze dne 17.1.2022 – předžalobní výzvou, která je zesplatňujícím dopisem. Dnem 17.1.2022 se stal splatný celý dluh, který se skládá z nesplacené jistiny 429 921,43 Kč, úroku 9 781,90 Kč a účelných nákladů vymáhání (telefony, [anonymizováno], e-mail, SMS zprávy) 600 Kč Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé o.z. zčásti kapitalizovaný ve výši 9 781,90 Kč do 16.1.2022 a poté běžný. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne 27.1.2022. Soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením. Ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody a tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu a to ani podle smluvního sazebníku. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci téměř plný úspěch, má dle § 142, odst. 3 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se pouze o soudní poplatek 17 222 Kč.