19 C 275/2022-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 5 900 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 s účinností ke dni 10.12.2021, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 16.12.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy ze dne 21.2.2020, Obchodních podmínek, Sazebníku, verifikační platby, výpisů z účtu původního věřitele o čerpání úvěru, výpis z účtu dlužníka, smlouvy o postoupení pohledávky, 3ks upomínek a předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná uzavřela uvěrovou smlouvu dne 21.2.2020 a následně dodatek dne 25.6.2020 a získala úvěr ve výši 4 000 Kč na dobu 150 dnů (20.7.2020), čímž souhlasila s jeho OP. Úrok činil 0 % ročně. Žalovaná svůj závazek ve lhůtě splatnosti neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně. Ke dni postoupení pohledávky 10.12.2021 dlužila žalobci vedle jistiny 4 000 Kč, nesplacený úrok 0 Kč, za upomínky 150 Kč (nesprávně podřazeno pod úrok), náklady spojené s uplatněním pohledávky 433 Kč a smluvní pokutu 1 904 Kč od splatnosti 21.7.2020 do 8.11.2021. Žalobce však uplatnil smluvní pokutu pouze ve výši 1 900 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Soud žalobě vyhověl v rozsahu žalobního požadavku dlužné jistiny 4 000 Kč. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti závazku jako kapitalizovaný a běžný ode dne následujícího po účinném přechodu pohledávky na žalobce. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat uplatněnou smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části 1 900 Kč byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání 150 Kč (v žalobě nesprávně označeno jako nesplacený úrok) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 68 % a neúspěch z 32% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 36% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 100 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1 368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 36% takto vyčíslených nákladů, což činí 493 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.