19 C 329/2021-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10 003 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou dne 14.10.2019. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem Obchodních podmínek, informací [anonymizováno], smlouvy o úvěru ze dne 14.10.2019, dokladu o zaslání peněz v hotovosti, faktury na úvěrovanou částku a předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná zažádala žalobce o úvěr ve výši 7 000 Kč a došlo k uzavření úvěrové smlouvy dne 14.10.2019. Žalovaná byla seznámena s OP a souhlasila s nimi včetně smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné splátky. Splatnost úvěru byla stanovena na do 13.11.2019 a žalovaná, u níž zřejmě šlo o první úvěr poskytnutý žalobcem, se zavázala vrátit pouze částku jistny 7 000 Kč bez úroku. V den splatnosti žalovaná dluh žalobci neuhradila. Žalobce nárokuje částku 7 000 Kč a smluvní pokutu za období po splatnosti od 14.11.2019 do 15.2.2021. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku tj. dlužné jistiny vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 142/1994 Sb. ode dne následujícího po účinném zesplatnění dluhu. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokuta požadovaná žalobcem není v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Soud nemohl žalobci přiznat nárokovanou smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který na závazek ničeho neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 70 % a neúspěch z 30% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 40 % náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení by v případě plného úspěchu ve věci představovaly 2 071 Kč, avšak žalobce má nárok na poměrnou část náhrady ve výši 40 % takto vyčíslených nákladů, což činí 829 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.