19 C 333/2021-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 17 762,93 Kč, která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel se žalovaným žalobce [právnická osoba] (banka). Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel tedy z důkazů listinných, předložených žalobcem a vedle návrhu na zahájení řízení měl k dispozici smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 26.7.2019, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Sazebník [právnická osoba] [anonymizována tři slova], předžalobní výzvu žalovanému k zaplacení dluhu, vč. rozhodnutí o zesplatnění úvěru a výpisy z účtu. Z těchto důkazů soud zjistil, že byl žalovanému [právnická osoba] poskytnut úvěr až do výše 30 000 Kč formou úvěrového limitu a sjednána pevná úroková sazba 16,90 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr, vč. sjednaných úroků a poplatků měsíčními splátkami ve výši 5% sjednaného limitu tj. 1 500 Kčvždy do 17.dne v měsíci. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti a ze strany banky došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22.7.2020, což mu bylo sděleno dopisem ze dne 22.7.2020. Žalovaná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 14 999,70 Kč, úroku 2 715,50 Kč, poplatků 2 763,23 Kč a úroků z prodlení částce 846,25 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl. o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. zčásti kapitalizované ke dni 22.3.2021. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 2 071 Kč.