19 C 492/2021-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 853,26 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce – předchozí věřitel [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] (banka). Pohledávka byla dne 20.12.2019 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14.4.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, standardní informace o spotřebitelském úvěru, platební informace, lístku a předžalobní výzvy. Právní předchůdce (banka) žalobce uzavřel se žalovaným dne 26.5.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru s určeným limitem 80.000 Kč a úrokovou sazbou lichvářských 126% ročně bez dalšího poplatku. Úvěr měl být splacen v měsíčních splátkách podle čl.V/1 smlouvy, tj. ve výši 11% nesplaceného úvěru, poplatků a úroků nebo částkou 1 000 Kč dle toho, která částka bude vyšší. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný na stránkách [webová adresa] potvrdil, že se seznámil se Smluvními podmínkami, jejich přílohami a s informacemi v nich uvedených ve smyslu § 5 a 6 zákona o spotřebitelském úvěru, které tvoří nedílnou součást těchto Podmínek a jsou k dispozici na Internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle svého bankovního účtu. Žalovaný úvěr čerpal a po zohlednění jeho plateb dluží částku 7 853,26 Kč. Protože žalovaný smluvní povinnosti neplnil, došlo k zesplatnění úvěru přímo ze smlouvy k 8.2.2021 a tuto částku žalobci dluží. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení činí 1 368 Kč.