19 C 606/2021-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3 138,11 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou žalobce na základě elektronické žádosti. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem všeobecných obchodních podmínek, internetové korespondence, smlouvy o úvěru, výpisu z účtu o čerpání úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná poté, kdy se zaregistrovala na portálu žalobce [webová adresa] a uhradila registrační poplatek 1 Kč, zažádala žalobce o úvěr ve výši 3.000 Kč, čímž souhlasil s jeho VOP. Žalobce návrh akceptoval a dne 18.11.2019 ji na její účet zaslal požadovanou částku. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 946 Kč, celkový úrok za dobu splatnosti 923,18 Kč Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením úvěru je povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Splatnost byla stanovena na den 8.12.2019, avšak žalovaná svůj závazek toho dne neuhradila a dluží žalobci vedle jistiny 3000 Kč, úrok ve výši 923,18 Kč, poplatek za úvěr 946 Kč, poplatky za upomínky 500 Kč, smluvní pokutu 138,11 Kč, náklady mimosoudního vymáhání 217 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti a soud žalobě v základu nároku tj. dlužné jistiny, poplatku za úvěr 946 Kč a úroku za dobu splatnosti vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat uplatněnou smluvní pokutu od splatnosti úvěru do 24.1.2020 ve výši 138,11 Kč, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění tuto smluvní pokutu uhradil. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. náklady mimosoudního vymáhání 217 Kč a poplatky za upomínky 500 Kč, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, což žalobce nijak nedoložil a uváděná částka 217 Kč za osobní návštěvu u žalované budí vážné pochybnosti stejně jako částka 500 Kč za upomínky, proto i v této části nároku soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch z 69 % a neúspěch z 31% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 38 % náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1 368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 38 % takto vyčíslených nákladů, což činí 634 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.