19 C 621/2021-17 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce požádal o zaplacení uvedené částky jako dluhu nedoplaceného spotřebitelského revolvingového úvěru poskytnutého žalobcem. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem (úvěrová smlouva, úvěrové podmínky, splátkový kalendář, výzva k plnění včetně zesplatnění dluhu, předžalobní výzva, podací arch) je zřejmé, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy dne 21.7.2018 [číslo] o spotřebitelském hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova]. Podle této smlouvy výše úvěru činila 80 000 Kč a žalovaný jej celý převzal, zaplatil 93 388 Kč. Jeho povinností bylo hradit 36 splátek měsíčně ve výši 3 392 Kč. Śmluvní úrok činil 30,38 % ročně. Žalovaný úvěr zcela nesplatil, proto žalobce předžalobní výzvou ze dne 11.3.2021 úvěr zesplatnil k tomuto dni a žalovaného vyzval k jeho splacení. Ke dni 9.8.2021 se dluh žalovaného skládal z nesplacené jistiny 27 081,76 Kč, úroku 4 435,06 Kč, úroku z prodlení 895,26 Kč, nákladů vymáhání 330 Kč za 2 upomínky a smluvní pokuty (do zesplatnění) 1 500 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395, 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé o.z. a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.. Zčásti byly tyto úroky kapitalizovány a běžné byly přiznány ode dne následujícího po kapitalizaci. Smluvní pokuta do zesplatnění ve výši 1 500 Kč s příslušenstvím byla přiznána žalobci v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1 157 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení činí 2 428 Kč.