19 C 63/2022-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 15 330,01 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě žádosti žalovaného. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5.8.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem zejména žádosti žalovaného o úvěr, úvěrové smlouvy, standardních informací o úvěru, předžalobní výzvy a podacího archu je zřejmé, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy dne 19.3.2020. Podle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za to žalobci resp. jeho právnímu předchůdci částku 27 888 Kč, tj. vedle půjčené jistiny, úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, administrativní poplatek 1 394 Kč a odměnu za inkaso splátek v hotovosti 2 700 Kč. Jeho povinností bylo splatit úvěr v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celý úvěr byl splatný 19.5.2021. Žalovaný neuhradil ničeho. Smluvní pokuta činila 0,1% denně z dlužné částky. Žalobce požaduje zaplacení jistiny 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku 13 023 Kč (zahrnuje částky smluvního úroku 1 444 Kč, poplatku za úvěr 7 350 Kč, administrativní poplatek 1 394 Kč, inkasního poplatku 2 700 Kč a smluvní úroku po konečné splatnosti 135,62 Kč). Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 74,59 Kč, náklady na uplatnění pohledávky 256 Kč a smluvní pokutu 330 Kč (po splatnosti od 20.5.2021 do 10.6.2021). Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl. o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu za dobu po splatnosti od 20.5.2021 do 10.6.2021, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů ve výši 256 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, což žalobce nijak nedoložil. I když měl žalobce ve věci téměř plný úspěch a neúspěšným byl v poměrně nepatrné části přiznal mu soud plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst.3 o.s.ř. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 2 071 Kč.