19 C 645/2021-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce požádal o zaplacení uvedené částky jako dluhu nedoplaceného spotřebitelského neúčelového úvěru poskytnutého žalobcem. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem zejména smlouvy o úvěru ze dne 6.12.2020, předsmluvní informace, dokladu o vyplacení úvěrované částky, předžalobní výzvy a výpisu z bankovního účtu žalované Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná poté, kdy se zaregistrovala na portálu žalobce www [webová adresa] a uhradila registrační poplatek 1 Kč, zažádala žalobce o úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalobce návrh akceptoval a obratem ji na její účet zaslal požadovanou částku. Žalovaná se zavázala se úvěr splatit za 30 dnů, avšak svou povinnost nesplnila, proto splatnost úvěru nastala ze smlouvy po uplynutí 30 dnů 6.1.2021 a žalobce žalovanou vyzval k jeho zaplacení ve sjednané lhůtě. Ke dni 22.8.2021 se dluh žalované skládal z nesplacené jistiny 5 999 Kč, poplatku za úvěr 198 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 1 187 Kč, nákladů vymáhání 300 Kč a smluvních pokut do zesplatnění 180 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku tj. neuhrazené jistiny a poplatků. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud však nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu zahrnující období po zesplatnění, neboť je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů a požadavek na zaplacení této smluvní pokuty soud žalobu rovněž zamítl. Soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů vymáhání, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, neboť uváděné částky za obyčejné či doporučené psaní nejsou reálné a v této části nároku 300 Kč byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 94 % a neúspěch ze 6% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 88% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 100 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor (úvěrová smlouva byla uzavřena podle zákona č. 89/2012 Sb.), tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1.368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 88 % takto vyčíslených nákladů, což činí 1 204 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.