19 C 658/2021-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 9 547 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel se žalovanou dne 21.11.2019. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem Všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o zápůjčce, výpisu z účtu žalobce o zaslání peněz, dvou upomínek ze dne 12.8.2020 a ze dne 27.8.2020 a předžalobní výzvy. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná zažádala žalobce o zápůjčku ve výši 10 000 Kč a došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce 21.11.2019 a tento den ji byla částka na určený účet zaslána. Splatnost zápůjčky byla stanovena na dobu do 21.12.2019 a žalovaná se zavázala vrátit částku 10 000 Kč a poplatek 3 250 Kč za poskytnutí zápůjčky zahrnující zřejmě lichvářský úrok. V případě prodlení s úhradou svého závazku vůči žalobci se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky a dále účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky stanovené paušálně částkami uvedenými v čl.2 smlouvy. Žalobce potvrdil, že žalovaná uhradila ke dni zahájení řízení celkem 9 493 Kč, které byly započteny údajně na náklady upomínán 1 000 Kč za 2 upomínky, smluvní poplatek 3 250 Kč poplatek za poskytnutí půjčky, smluvní pokutu ve výši součinu čísla 0,5 a a úvěrované částky tedy 5 000 Kč a část jistiny 243 Kč podle žalobce zůstává tak dlužná jistina 9 757 Kč. Soud tak mohl z provedených důkazů uzavřít, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o zápůjčce a právní režim tohoto vztahu se řídí ust. § 2390 o.z. a násl.. Podle této smlouvy přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Je zřejmé, že žalovaná dosud uhradila celý poplatek za poskytnutí půjčky 3250 Kč, avšak soud nemohl souhlasit se započtením zbývající částky tak, jak uvádí žalobce. Soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, která je vypočtena zcela jinak než bylo účastníky smluveno a není vůbec zřejmé, které období zahrnuje, když za období po zesplatnění smluvní pokutu přiznat nelze. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů. Soud rovněž nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů podle čl. 2 smlouvy, které žalobci údajně vznikly ve výši 1 000 Kč za 2 upomínky v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu podle vlastního sazebníku, který stanoví zcela nereálné a přemrštěné částky za prezentované úkony a činnosti. U těchto dílčích nároků žalobce byla žaloba zamítnuta. Soud započetl na jistinu částku 6 243 Kč a dlužná jistina tak činí 3 514 Kč. Úrok z prodlení z jistiny byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšným (úspěch 37%) a výrazně úspěšnější byla žalovaná, která o náhradu nákladů řízení nepožádala, resp. jí zřejmě žádné náklady nevznikly, soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nikomu z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.