19 C 72/2022-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 8 466 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě elektronické žádosti. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 s účinností ke dni 14.6.2021, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 25.6.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy ze dne 30.1.2020, standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o poskytnutí úvěru, Obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávky, poštovního archu, 3x upomínek, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem dne 30.1.2020 úvěrovou smlouvu s výší úvěru 6 000 Kč a souhlasila s jeho OP. Splatnost byla stanovena na den 15.4.2020. Žalovaná na svůj závazek toho dne ani později ničeho neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se skládá jistiny 6 000 Kč, nákladů upomínání 150 Kč (chybně označeno jako úrok), nákladů spojených s uplatněním pohledávky 434 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 675,62 Kč a smluvní pokuty 2 466 Kč za období po zesplatnění resp.po splatnosti dluhu od 16.4.2020 do 1.6.2021. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Úrok z prodlení ve výši 1.181,59 Kč byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu na žalobce, částečně byl tento úrok z prodlení kapitalizován. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokutu ve výši 2 466 Kč soud nemohl žalobci přiznat, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou za extrémně dlouhou dobu po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání 150 Kč (v žalobě nesprávně označeno jako nesplacený úrok) a údajné náklady spojené s uplatněním pohledávky 434 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak opakovaně uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 66 % a neúspěch z 34% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 32% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1 368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 32 % takto vyčíslených nákladů, což činí 438 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.