19 C 83/2022-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 6 368 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou jeho právní předchůdce [právnická osoba] (banka), která ji postoupila na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13.4.2021. [Anonymizovaný odstavec.] Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení ze smlouvy o úvěru, žádosti žalované o úvěr, OP, výpisu z účtu, standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzvy k úhradě a předžalobní výzvy. Právní předchůdce (banka) žalobce uzavřel se žalovanou dne 1.7.2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Odesláním žádosti o úvěr žalovaná potvrdila, že se seznámila se Smluvními podmínkami, jejich přílohami a s informacemi o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr věřiteli do 30.7.2016, splatnost dluhu tedy plyne přímo ze smlouvy. Dále byl smluvně určen poplatek za poskytnutí úvěru 1 368 Kč. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila a žalobce požaduje dlužnou jistinu a uvedený poplatek a dále příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Žalovaná byla marně upomenuta dne 13.4.2021 k zaplacení dluhu včetně předžalobní výzvy. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. byl žalobci přiznán ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 100 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 1.368 Kč. Soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. povolil žalované na její žádost s ohledem na její finanční situaci zaplacení dluhu včetně nákladů řízení ve splátkách 500 Kč měsíčně a stanovil počátek splácení i sankci za neplnění splátek. Tímto rozhodnutím soud sleduje zachování přijatelné životní úrovně dlužníka, relativní včasnost úhrady dluhu s tím, že ekonomická úroveň věřitele (žalobce) nebude nijak ohrožena.