5 C 199/2021-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 524 Kč s tím, že dne 31. 5. 2021 při jízdě tramvají na lince 7 dopravy provozované žalobcem se žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobce požadoval jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované ani zčásti nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud z„ Zápisu o provedené přepravní kontrole č. 63422 ze dne 31. 5. 2021“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobcem, konkrétně dne 31. 5. 2021 při jízdě tramvají na lince 7. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobce důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) ve výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění ponechal soud v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.