9 C 262/2021-31 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 3 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným ke dni podání žaloby ve výši 490,42 Kč, to vše z titulu nezaplacených koncesionářských televizních poplatků. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná, ještě pod jménem [jméno] [příjmení], splnila dne 1. 4. 2007 na adrese [adresa žalované]. Žalované tak vznikla povinnost podle z. č. 348/2005 Sb. v platném znění (o rozhlasových a televizních poplatcích), platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila televizní poplatek za období únor 2019 až prosinec 2020. Žalobkyně písemně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, což však žalovaná ke dni podání žaloby neučinila. Ve věci byl dne 5. 11. 2021 elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnila tím, že veškeré poplatky má uhrazeny. Doložila soudu výpisy z účtu od srpna 2019 až do prosince 2021. Žalobkyně ještě před prvním jednáním ve věci vzala žalobu zpět do poplatků z za období srpna 2019 do prosince 2020, tedy do částky 2 295 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 319 Kč s odůvodněním, že prověřením údajů žalované byla zjištěna za toto období duplicitní evidence žalované, neboť žalovaná žalobkyni neohlásila žádnou změnu v příjmení ani v bydlišti. Platby za toto období byly dohledány. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud řízení do částky 2 295 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 319 Kč zastavil. Z jednání před soudem se zástupce žalobkyně omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná před soudem uvedla, že v červenci 2018 zemřel její manžel, se kterým bydlela již dlouhé roky na adrese [adresa], kde také měla přihlášeny televizní poplatky. Z tohoto domu se po smrti manžela v únoru 2019 odstěhovala a následně v červnu 2019 se přestěhovala na současnou adresu [adresa žalované], kde se znovu k televizním poplatkům přihlásila. V předmětné době ve [anonymizováno] ulici bydlela pouze ona s manželem, po té, co se z domu odstěhovala, televizní poplatky hrazeny nebyly, připustila, že televize odhlášena nebyla. Soud provedl dokazování potvrzením České pošty o přihlášení poplatníka televizních poplatků k 4/2007, dopisem České pošty (oddělení DINO) s výzvou k úhradě dluhu z 8. 3. 2021 s podrobným vyčíslením dluhu s dodejkou (zásilku se nepodařilo doručit, neboť byl adresovaný na [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] –Šumburk) a výpočtem kapitalizovaného úroku z prodlení. Podle § 3 odst.2 z. č. 348/2005 Sb. je poplatníkem fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 z. č. 348/2005 Sb. činí výše televizních poplatků od 1. 1. 2008 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 z. č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek splatný do 15 dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15 dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 z. č. 348/2005 Sb. je provozovatel oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. V daném případě soud neměl důvod pochybovat o tom, že žalovaná televizní poplatky za únor 2019 ve výši 60 Kč a dále za období od března do července 2019 (včetně) po 135 Kč nezaplatila, televizi na adrese [adresa], proto žalobě jako důvodné vyhověl do částky 735 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých poplatků vždy ode dne následujícího po splatnosti poplatku, tedy vždy od 16 dne v měsíci do dne podání žaloby, tedy do 27. 10. 2021 Kč, a to podle § § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s vládním nař. č. 351/2013 Sb. v celkové výši 171,42 Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I ÚS 3344/12, potvrzeného nálezem z 6. 2. 2015 sp. zn. I ÚS 3768/14 lze dospět k závěru, že existence České televize je konkrétním beneficiem společnosti uspořádané ve stát. Česká televize není sice z důvodu své nezávislosti součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky. Není proto přiléhavé zdůrazňovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Naopak je potřeba upřednostnit fakt, že se Česká televize na poli svého působení těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Přihlédnout je nutno rovněž k tomu, že organizační schéma České televize zahrnuje i Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, který se zabývá správou a vymáháním televizních poplatků. Vzhledem k tomu, že agendu televizních poplatků Česká televize spravuje sama a teprve následně předává tuto agendu příslušné advokátní kanceláři, tak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci výše zmíněného útvaru České televize. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v řízení, v němž se Česká televize domáhá zaplacení televizního poplatku bez toho, aniž by se v průběhu řízení neobjevila nějaká nestandardní právní nebo skutková komplikace sporu, nemá Česká televize jako žalobce nárok na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem. Soud tak shledává důvodný nárok žalobkyně pouze na náhradu hotových výdajů spojených s podáním žaloby a částečným zpětvzetím žaloby po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 600 Kč, tak jako kdyby nebyl zastoupen. Soud nepřiznal žalobci náklady přípravy a převzetí zastoupení, neboť tyto lze přiznat jen zastoupenému účastníku, rovněž tak náhradu 21% DPH, kterou lze přiznat podle § 137 odst. 3 o. s. ř. jen advokátu nebo patentovému zástupci. Lhůta splatnosti je dána § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.