10 C 64/2018-107 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud prohlásil, že žalovaní se společně a nerozdílně dopustili vůči žalobci diskriminace rozdílným zacházením na základě chráněného důvodu, tedy pro zdravotní postižení žalovaného a pro jeho profesi v období od 5.12.2017 do 15.3.2018. Za to jsou žalovaní povinni každý zvlášť zaslat žalobci omluvu a zaplatit mu společně a nerozdílně 300.000 Kč za nemajetkovou újmu a nahradit náklady řízení. Domáhal se dále určení, že je neúčinným rozhodnutí prvého žalovaného o kázeňském trestu č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -2018-801232-KT-18 ze dne 25. 1. 2018 a rozhodnutí o stížnosti č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -2018-801232-KT-18 ze dne 31. 1. 2018.Žalobce byl různě přemísťován po různých věznicích bez ohledu na jeho zdravotní stav, dne 5.12.2017 byl převezen do Věznice , adresa, , kde mu byla odmítána lékařská péče. Když se domáhal svých práv, byl šikanován jak ze strany Věznice tak i odsouzených. Jednalo se o bezpečnostní riziko, a proto byl, 15.3.2018 přemístěn do Věznice , jméno FO, . Dále se věnoval otázce vlastnického práva k radiopřijímači, toto ale bylo vyloučeno k samostatnému projednání a dále se zabýval otázkou kázeňského trestu pro jeho osobu, ale toto bylo také vyloučeno k samostatnému projednání. Dále mu bylo vytýkáno, že z pozice jeho profese advokáta usiluje o nadstandardní výhody, úlevy. Má za to, že první a druhý žalovaný výrazně překročili své pravomoci a třetí žalovaný na četné stížnosti žalobce nereagoval. Ochranu před diskriminací upravují tuzemské právní předpisy, především Listina základních práv a svobod, dále komunitární předpisy a mezinárodní smlouvy. Diskriminací je takové jednání, kdy dochází k jinému zacházení s osobou než s jinými osobami ve stejném postavení. Stejně se chrání i osoba, kdy jsou jiné osoby naváděny k její diskriminaci.2 Žalobce se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, předvolání mu bylo doručeno fikcí do datové schránky.3 Žalovaný , jméno FO, před soudem uvedl, že si na žalobce vzpomíná, podrobnosti si nevybavuje, je to již dlouhou dobu. Z počátku se choval slušně, měl i nadstandardní výhody s ohledem na jeho věk a zdravotní stav. Na druhou stranu on sám si neplnil svoje povinnosti, např. neudržoval pořádek, nebo dle předpisů má vstát, když přijde příslušník k němu, což také nedělal. Uváděl, že má nějaké kožní problémy, že nemůže nosit žádné oblečení s umělým vláknem, bylo mu tedy umožněno nosit jeho věci, které byly bavlněné, pak tvrdil, že má něco s rukou a používal jednu francouzskou hůl. Ještě než přišel bylo známo, že bude důsledně vymáhat svá práva a že s ním bývají problémy, proto si dávali pozor a důsledně dodržovali všechny předpisy. Dokonce, když k nim byl přemístěn, tak mu umožňovali chodit v jeho civilním oblečení dříve, než tato úleva byla navrhnuta lékařem. Nikdo se mu nijak neposmíval, nenutili ho dělat to, co nezvládne, např. ho nezapojovali na rajony – úklid oddílu nebo odklízení sněhu apod. Byl umístěn na oddělení C8, kde jsou i další vězni se zdravotními problémy, lze říci, že se svým vzhledem se nijak nevymykal průměru. Na tomto oddělení více vězňů často jezdí k lékaři apod. Během svého pobytu si nikdy nestěžoval, že by mu ubližovali spoluvězni. On sám tam působil jako vychovatel a pan , jméno FO, jako speciální pedagog, který tam docházel, sestavoval programy zacházení. Celý problém je v tom, že pan Šejnost se objevil s rádiem, které však neměl napsané ve své kartě. Uváděl, že ho dostal darem. Dle předpisů však s takovou darovací smlouvou musí souhlasit vězeňská služba, on tento souhlas neměl a stále se oháněl tím, že je vlastníkem dle darovací smlouvy. On ho tedy kázeňsky potrestal, a to nejmírnějším trestem, což bylo udělení důtky. On se proti tomu odvolal a pan , jméno FO, byl oprávněn o tom odvolání rozhodnout a důtku zrušit, což však neučinil. Myslí, že to je tím jediným důvodem, proč jsou žalováni. Žalobce měl ještě jeden kázeňský problém, chtěl k lékaři, byl převážen jejich sanitou a údajně, když sanita přejela nějaký hrbol, tak se měl udeřit do hlavy nebo ruky. Proběhlo velké šetření s tím závěrem, že tento mechanismus úrazu není možný, bylo to vyhodnoceno jako předstírání úrazu a byl kázeňsky potrestán. O tom však on nerozhodoval. Neví, proč byl v Rýnovicích jenom tři měsíce. Nyní si vzpomíná, že se jednalo o nějaký zdravotní problém, něco s nosní přepážkou, tak byl převezen do Vězeňské nemocnice na Pankráci a pak už s nevrátil. Navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce je takovým typem osobnosti, která tzv. kope kolem sebe. Žádné náklady řízení mu nevznikly.4 Druhý žalovaný , tituly před jménem, , jméno FO, se k jednání nedostavil.5 Za třetího žalovaného se k jednání soudu nikdo nedostavil.6 Žalobce byl vyzván, aby doplnil svá skutková tvrzení ohledně toho, jak konkrétně měl být diskriminován a o doplnění textu omluvy, kterou mu mají žalovaní poskytnout. K těmto tvrzením pak musí navrhnout důkazy s tím, že když tak neučiní, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci v důsledku neunesení břemena tvrzení a důkazního břemene. Žalobce neučinil ničeho – je jeho chybou, že se k jednání bez omluvy nedostavil a nemohl reagovat na poučení soudu, na okraj lze uvést, že žalobce má právnické vzdělání a byl i advokátem, zajisté tedy ví, jak procesně postupovat.7 Diskriminace e její zákaz jsou řešeny řadou ustanovení, například antidiskriminačním zákonem č. 198/2009 Sb., Listinou základních práv a svobod, mezinárodními smlouvami, ale i občanským, zákoníkem, kde například ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) uvádí, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.8 Ostatně je nepochybné, že diskriminace je negativní jev a je zakázána a lze souhlasit se žalobcem, že s každou osobou ve srovnatelném postavení a za srovnatelných podmínek je třeba zacházet stejným způsobem.9 Žalobci se však diskriminace jeho osoby nepodařila prokázat. Zůstalo jen u obecných tvrzeních o jeho diskriminaci prostřednictvím dvou zaměstnanců Věznice , adresa, . Za těchto okolností soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.10 Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. by žalovaní měli právo na náhradu nákladů řízení, ti však takovou náhradu nepožadovali a ani dle spisu jim žádné náklady nevznikly.