10 C 73/2024-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou se žalobce proti žalovanému domáhá zaplacení částky 16.954 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že žalovaný uzavřel dne 12.1.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 56.000. Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, dle článku X. smlouvy o úvěru. Uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a z předsmluvních ujednání a chování žalovaného (zaslání verifikační platby, čímž žalovaný projevil souhlas se smlouvou). Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit zápůjčku ve splátkách po 2.422 Kč, žalovaný toto nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15.2.2023. I přes upomínky žalovaný ničeho nesplácel. Ke dni sepisu žaloby byl v prodlení se sedmi splátkami po 2.422 Kč. Pohledávku v celkové výši 16.954 Kč původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení ze dne 1.10.2023 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na upomínky ani výzvy nereagoval, žalobci nezbylo, než se obrátit na soud. Žalobce tak požaduje nesplacených 7x 2.422 Kč (16.954 Kč) a zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. K žalobě doložil žalobce smlouvu o úvěru ze dne 12.1.2023, předsmluvní informace, potvrzení o vyplacení úvěru, potvrzení o zaplacení verifikační platby, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu.2 Žalobce se z jednání omluvil s tím, že trvá na žalobě.3 Žalovaný se nedostavil, žaloba a předvolání mu byly doručeny fikcí na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel.4 Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5 Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.6 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7 Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, kde dle tvrzení žalobce byla koumána i úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z tvrzení žalovaného. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel zápůjčky provést vlastní šetření či ověření tvrzení budoucího dlužníka jen tehdy, je-li to nezbytné. Žalobce provedl šetření v registrech bankovních i nebankovních společností, v insolvenčním rejstříku, v databázi SOLUS, porovnal příjmy a výdaje žalovaného s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ničeho nenamítal. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný.8 Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci nejen zůstatek zapůjčené částky ve výši 26.954 Kč, ale i zaplatit úrok z půjčky a úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) tak, jak jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí.9 Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, což je soudní poplatek 400 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., neboť se jedná o žalobu podávanou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tedy za 3 úkony po 300 Kč a 3x režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH, celkem 2.252 Kč.