11 C 169/2024-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne 4. 4. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 8. 2023 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný jednal o poskytnutí úvěru se společností , právnická osoba, Na základě těchto jednání byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč, přičemž uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně není schopna doložit. Částka 11000 Kč byla vyplacena dna 26. 3. 2022 na účet č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení přijetím plnění bez právního důvodu byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2023. Žalovaný neuhradil na svůj dluh přes výzvu odeslanou 18. 8. 2023 ničeho.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Zástupce žalobkyně se z nařízených ústních jednání písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou, k prvnímu jednání ve věci se však bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.Na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl soud z hlediska skutkového k následujícím závěrům:Nelze mít za prokázané uzavření smlouvy úvěru či jakékoliv jiné smlouvy mezi žalovaným a původním věřitelem , právnická osoba, , když nebyla předložena ani smlouva v listinné podobě ani důkazy způsobilé dostatečně prokázat uzavření smlouvy distančním způsobem. Ze zprávy banky , právnická osoba, . bylo nicméně zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, , byla 5. 11. 2020 poukázána částka 11 000 Kč. Dotazem u , právnická osoba, . bylo ověřeno, že účet č. , č. účtu, , který byl v rozhodné době veden na jméno žalovaného, byla dne 26. 3. 2022 připsána platby 11000 Kč z účtu vedeného na společnost , právnická osoba, Postoupení pohledávky bylo původním věřitelem oznámeno žalované dopisem odeslaným 18. 8. 2023, což žalobkyně prokazuje předložením výzvy a podacím lístkem. Postoupení pohledávky bylo dále prokázáno předložením smlouvy z 20. 2. 2023.Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové ani jiné smlouvy mezi účastníky, avšak současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení.Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Tím, že žalovanému byla vyplacena částka 11 000 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu a toto bezdůvodné obohacení je povinen vydat.Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019).Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným 18. 8. 2023. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovanému třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 23. 8. 2023. Je-li požadován žalobou úrok z prodlení za dobu od 29. 8.2023, lze tak uzavřít, že k tomuto dni již nepochybně trvalo prodlení žalovaného.Z uvedených důvodů soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení byly vyčísleny celkovou částkou 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 900 Kč stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při náhrady 300 Kč za 1 úkon právní služby):- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,- výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,- podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč, a 21% DPH z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 252 Kč.Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.