13 C 171/2022-66 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou u [název soudu] dne [datum] se žalobce proti žalovanému domáhal určení, že se žalovaný vůči žalobci při výkonu povolání u [anonymizována tři slova] dopouštěl jednání, které mělo za následek zhoršení jeho zdrav. stavu a snížení lidské důstojnosti. Dále se proti žalovanému domáhá uložení povinnosti zaslat mu omluvný dopis a nahradit nemajetkovou újmu na zdraví ve výši 300 000 Kč. Žalobní návrh odůvodnil žalobce tím, že byl nezákonně [anonymizováno] k [anonymizováno] trestu [anonymizována dvě slova], přičemž špatné ubytovací a hygienické podmínky ve věznicích měly za následek poškození jeho zdraví a vznik trvalých následků. Žalobce byl ve [anonymizována dvě slova] ze strany [anonymizována tři slova] [anonymizováno] šikanován a jeho stížnostem nebyla věnována pozornost. Ke zneužívání pravomoci a snižování lidské důstojnosti žalobce docházelo pak i přímo ze strany žalovaného. 2 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že skutková tvrzení žalobce postrádají jakýkoliv reálný základ, přičemž žalobce směřuje obdobné žaloby proti širokému okruhu příslušníků bezpečnostních složek. Namítl nedostatek pasivní legitimace. 3 Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 13 C 171/2022-45 ze dne 22. 3. 2023, ve znění opravného usnesení č.j. 13 C 171/2022-47 ze dne 4. 4. 2023, která nabyla právní moci dne [datum], bylo řízení v požadavku na určení, že se žalovaný při výkonu povolání dopouštěl vůči žalobci jednání, které mělo za následek zhoršení jeho [anonymizováno] stavu a snižování lidské důstojnosti, zastaveno. Předmětem řízení tak nadále zůstal požadavek žalobce na omluvu a úhradu odškodnění za způsobenou nemajetkovou újmu na zdraví ve výši 300 000 Kč. 4 Žalobce se k nařízenému jednání dne 14. 2. 2024 nedostavil a soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 5 Při posuzování věci samé pak okresní soud vyšel ze závazného právního názoru vysloveného v odůvodnění usnesení odvolacího Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 35 Co 21/2023 – 40 ze dne 30. 1. 2023. Zde krajský soud, mimo jiné, zdůraznil, že podle žalobních tvrzení se jednání, které mělo za následek zhoršení zdravotního stavu žalobce a snížení jeho lidské důstojnosti, měl žalovaný dopouštět při výkonu povolání u [anonymizována tři slova]. Za této situace se pak dle konstantní judikatury (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 3. 2020 pod sp. zn. 25 Cdo 705/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 97/20) měl žalobce se svým případným nárokem obrátit jedině na stát, nikoliv proti osobě pravomoc orgánů státu vykonávající a v rámci toho případně újmu působící. Lze sice přisvědčit žalobci, že za tzv. exces z plnění pracovních či služebních povinností je přímo odpovědná osoba, jež se ho dopustila. V takovém případě však musí jít o jednání natolik vadné a směřující výlučně k uspokojení zájmů a potřeb škůdce, že je nelze vůbec považovat za jednání v rámci výkonu veřejné moci. Žádné takové jednání žalovaného však žalobce v žalobě (po skutkové stránce) nepopsal a uplatněné nároky s ním nespojil. Naopak sám jednoznačně popisuje, že újmu žalobci žalovaný způsobil při výkonu své funkce. Vyložil konečně krajský soud, že závěr o zjevné absenci pasivní věcné legitimace na straně žalované lze v daném případě učinit bez provádění dokazování. 6 Z uvedených důvodů a s odkazem na výše rekapitulovanou argumentaci krajského soudu okresní soud zamítl veškeré důkazní návrhy coby procesně nadbytečné, když již na základě právního zhodnocení žalobních tvrzení bylo zjevné, že žalobě nemůže být ani částečně vyhověno. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl, neboť žalovaný není ve vztahu k případnému nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy pasivně věcně legitimován. 7 O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšný žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nežádal.