11 C 153/2025-30 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 13 510 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 630,28 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 13 510 Kč od 22 7. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a zaplatit poplatek ve sjednané výši. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla splatná , datum, a nejpozději od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, , s účinností k , datum, . Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny 7 965,80 Kč, dlužného poplatku 5 544,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 630,28 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 13 510 Kč od 22 7. 2024 do zaplacení.2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno prostřednictvím dožádaného zahraničního soudu a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:5 Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovaným jako dlužníkem dne , datum, . Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 15 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, tedy zaplatit celkem 24 440 Kč formou 53 týdenních splátek po 480 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne , datum, , přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovaným. Z přípisu původního věřitele ze dne , datum, bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a vyzván ke splnění dluhu postupníkovi, tedy žalobkyni. Odeslání oznámení prokázáno nebylo.6 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.7 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu 53 týdnů, činí 10 44 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako „poplatek“ a případně dále členěna. Formulaci smluvního textu v tom smyslu, že část poplatku představuje úplatu za administrativní činnost a službu spočívající v osobním inkasu splátek je třeba hodnotit jako účelový postup zastírající pravou podstatu tzv. „poplatku“, který představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 98,54% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 1 920 Kč a doby splácení 13 měsíců.8 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od 1 roku do 5 let 13,58%.9 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba bezmála osminásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době, nelze považovat za smlouvu za souladnou s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče jako celek směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu.10 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali.11 Posouzení nároku dle právní úpravy bezdůvodného obohacení však v posuzovaném případě brání nedostatek skutkových tvrzení žalobkyně, konkrétně pak absence tvrzení o tom, jakou částku žalovaný na svůj dluh uhradil. Z vyčíslení žalobou uplatněného nároku se podává, že ze strany žalovaného byla na předmětný závazek částečně plněno, není však seznatelné, v jaké výši se tak stalo. Tato informace nevyplynula ani z provedeného dokazování. Za dané situace nelze výši bezdůvodného obohacení stanovit.12 Svou procesní pasivitou, pak strana žalující sama zbavila soud možnosti poskytnout jí při ústním jednání poučení o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a o hrozící ztrátě sporu v případě nevyhovění.13 Nezbylo tak za dané situace než žalobu v celém rozsahu zamítnout.14 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně plně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.